Co říká Bible o lichotkách?

Odpovědět



Lichocení může být definováno jako akt dávání přehnaných komplimentů, obecně za účelem zalíbení se subjektu. Rozdíl mezi lichotkou a komplimentem je dobrodinec. Lichotky mají sobecký motiv. Lichotník doufá, že získá souhlas nebo výhodu nad tím, komu lichotí. Komplimenty jsou však upřímné uznání obdivu vyslovené k pochválení někoho jiného. Kompliment má prospět příjemci, zatímco lichotka prospívá tomu, kdo lichotí.



Bible toho o lichocení hodně říká. Kniha Přísloví varuje před lichotivými rty cizoložnice (Přísloví 6:24; 7:5, 21). Lichotky jsou často prvním krokem k cizoložné záležitosti. Moudrý člověk se to naučí rozpoznávat a oddělovat lichotky od upřímných komplimentů. Lichotky jsou často spojeny se lhaním, protože lichotník se nezabývá tím, zda je nebo není pravdivý (Žalm 5:9; Římanům 16:18).





Lichotky lze bohužel použít i v křesťanských kruzích pod rouškou povzbuzení. Od biblických časů někteří falešní učitelé používali lichotky, aby svedli lidi na scestí a prospěli jim. V 1. Tesalonickým 2:5 Pavel připomíná církvi, že apoštolové se při šíření evangelia nikdy neuchýlili k lichocení: Víte, že jsme nikdy nepoužili lichotky, ani jsme si nenasazovali masku, abychom zakryli chamtivost. Písmo varuje před falešnými učiteli, kteří používají lichotky k uvádění herezí, jejichž cílem je oklamat Kristovy následovníky a podstrčit si vlastní kapsy (2. Petra 2:3; Římanům 16:18; Daniel 11:32).



Někteří učitelé používají lichotky jako prostředek ke zvýšení osobní sledovanosti. Vedoucí, kteří touží přilákat dav, někdy oslabují své poselství, dokud se evangelium nezmenší na něco víc než na Bohem poskvrněný program sebezdokonalování. Své proslovy doplňují veselými verši a ilustracemi navrženými tak, aby jejich posluchači měli ze sebe (az učitelů) lepší pocit. Hodně se mluví o objevování vlastního potenciálu a rozvoji osobní velikosti. Nejde o nic jiného než o lichotky určené k vytvoření popularity mluvčího a jeho sdělení. Prodává knihy a mediální čas, ale často se jen málo podobá poselství, které hlásal Ježíš.



Ježíšovo poselství nijak nezvyšovalo sebedůležitost Jeho posluchačů. Spíše zdůraznil potřebu zemřít sami sobě, vzít každý den svůj kříž a následovat Ho (Lukáš 9:23). Řekl, že ti, kteří si chtějí zachovat svůj život Nyní ztratíme je (Lukáš 17:33) a že pokud někoho milujeme více než Jeho, nejsme ho hodni (Matouš 10:37–39). Tato učení jsou opakem lichocení. Ježíš se nikdy nevyhýbal říkat, co někdo potřeboval slyšet (Marek 10:21–22; Lukáš 9:61–62), protože jeho motivací bylo vždy plnit vůli svého Otce (Jan 8:29). Ježíš mluvil pravdu, ať už byla populární nebo ne. Odmítl kompromitovat Slovo, i když ho opustily velké zástupy (Jan 6:66). Mluvil v lásce, ale nikdy se neuchýlil k lichotkám pro osobní zisk. Jako Jeho následovníci bychom měli být opatrní, abychom dělali totéž.