Co říká Bible o rozmanitosti?

Co říká Bible o rozmanitosti? Odpovědět



Rozmanitost je v podstatě rozmanitost. V poslední době slov rozmanitost přijala specifickou konotaci rozmanitosti lidí ve skupině – rozdíly mezi lidmi byly rasové, kulturní, genderové atd. Rozmanitost byla Boží myšlenka. Dokonce i zběžné studium vědy odhaluje úžasnou rozmanitost rostlinného a živočišného života. Lidé, poslední Boží stvoření, jsou také různorodí. Nestvořil nás jako klony nebo roboty. Stvořil dvě různá pohlaví (Marek 10:6). Stvoření muže a ženy je rozmanitost ve své nejzákladnější podobě – pohlaví jsou velmi odlišná, a přesto se doplňují.



K dalšímu Božímu činu, který vytvořil rozmanitost, došlo v Babylonské věži (Genesis 11:9). Lidstvo bylo seskupeno a Bůh chtěl, aby bylo plodné a množilo se a naplňovalo zemi (Genesis 9:1). Aby urychlil jejich poslušnost, zmátl jim jazyky a znemožnil jim spolupracovat. Odtud se lidstvo rozšířilo po zemi a lidé se stejným jazykem zůstali spolu. Postupem času se objevily kultury, rasy a regionální dialekty, které vyústily v rozmanitost, kterou dnes známe.





Rozmanitost je součástí lidského bytí. Bůh se těší z přemíry rozdílů, které Jeho lidská stvoření vlastní. Kniha Zjevení popisuje konečné shromáždění Božího lidu ze všech národů, kmenů a jazyků (Zjevení 7:9). Andělé a starší kolem Božího trůnu uctívají Ježíše slovy, kterou jsi svou krví vykoupil pro Boží osoby ze všech kmenů, jazyků, lidí a národů (Zjevení 5:9). Bůh se tedy těší z rozmanitosti lidské rasy. Každý jsme stvořeni k Jeho obrazu pro Jeho potěšení a slávu (Zjevení 4:11; Koloským 1:16). Navrhl nás takové, jací jsme, a těší se z jeho ruční práce (Žalm 139:13–16).



V naší moderní kultuře se však zaměření na rozmanitost může stát vlastním bohem. Rozmanitost samotná je uctívána spíše než Ten, kdo tuto rozmanitost vytvořil. Důraz na rozmanitost má tendenci zvýrazňovat naše rozdíly. Bohu jde více o jednotu (Efezským 4:3). Galatským 3:28 říká: Není ani Žid, ani pohan, ani otrok ani svobodný, ani muž a žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Bůh říká, že naše rozdíly nejsou tím, co by mělo definovat děti Boží. Ti, kdo patří Pánu Ježíši, by se měli nejprve definovat jako Boží děti. Musíme být ochotni dát stranou rozmanitost ve prospěch jednoty v duchu. Ježíšova vášnivá modlitba v Janovi 17 ukazuje, že Jeho přáním pro své učedníky bylo, aby byli jedno jako vy a já jsme jedno (verš 22).



Takže, co to znamená být jedním? Když jsme znovuzrozeni (Jan 3:3), jsme znovu stvořeni v Kristu Ježíši. Naše tělesné rozdíly se stávají druhotnými vůči naší nové přirozenosti v Kristu. Jsme sjednoceni kolem ústředního postavení Božího slova. Máme jednoho Pána, jednu víru, jeden křest (Efezským 4:5). Bez ohledu na rasové, kulturní nebo genderové rozdíly se Boží děti drží Jeho Slova jako své konečné autority ve všech záležitostech, včetně kulturních a sociálních otázek. Někteří se snaží používat rozmanitost jako omluvu k ospravedlnění nemravnosti nebo homosexuality (1. Korintským 6:9). I když všichni máme různé pevnosti hříchu, nemůžeme dovolit, aby nekající hřích pokračoval pod rouškou rozmanitosti. Rozmanitost, kterou Bůh stvořil, je dobrá; hřích může být skutečně rozmanitý, ale Bůh s ním nemá nic společného.



Lidské rozdíly, jako je rasa, temperament a kultura, je třeba oslavovat, tolerovat a začleňovat do našeho cíle být jedno v Kristu (Jan 17:20–23). Když se však z rozmanitosti stane modla, staneme se sebestřednými a rozdělujeme. Když je každá odlišnost považována za posvátnou, vládne sobectví a jednota je obětována ve prospěch individuální preference. Když povyšujeme své preference nad jednotu, stáváme se náročnými a pyšnými, spíše než nezištnými a odpouštějícími (Efezským 4:32; Filipským 2:4). Jan 17:23 zapouzdřuje Ježíšovu touhu po všech svých dětech. V této poslední, dlouhé, zaznamenané modlitbě před svým ukřižováním se Ježíš modlil, já v nich a ty ve mně – aby byli přivedeni k úplné jednotě. Tehdy svět pozná, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě. I když můžeme a měli bychom ocenit hodnotu různých nuancí lidského bytí, naším cílem vždy musí být stát se podobnějšími Ježíši (Římanům 8:29).



Top