Co říká Bible o jednání s těžkými lidmi?

Odpovědět



Všichni známe lidi, kteří jsou pro nás tak či onak obtížní, a všichni jsme povoláni, abychom se někdy vypořádali s obtížnými lidmi. Obtížným člověkem může být ten, kdo je blahosklonný, hádavý, agresivní, sobecký, prohnaný, tupý nebo prostě hrubý. Zdá se, že obtížní lidé vědí, jak zmáčknout tlačítka a vyvolat potíže. Jednání s obtížnými lidmi se stává cvičením trpělivosti, lásky a milosti.



Naše reakce na obtížné lidi by měla být vzorem příkladů, které nám poskytl Ježíš, protože během svého působení zde na zemi se jistě vypořádal s mnoha těžkými lidmi. Ve svých interakcích s obtížnými lidmi Ježíš nikdy neprojevoval postoj tvrdé nadřazenosti nebo odmítavé pýchy; spíše ukázal autoritu pod kontrolou. V případě potřeby používal kárání (Jan 8:47), ale také jednal s těžkými lidmi tím, že mlčel (Jan 8:6), kladl otázky (Marek 11:28–29) a ukazoval je na Písmo (Marek 10:2– 3) a vyprávění příběhu (Lukáš 7:40–42).





V Kázání na hoře se Ježíš zcela konkrétně vyjadřoval k jednání s těžkými lidmi v lásce a pokoře: Ale říkám vám, kteří mě slyšíte: Milujte své nepřátele, čiňte dobro těm, kteří vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty. kteří s tebou špatně zacházejí. Pokud vás někdo udeří do jedné tváře, natočte mu i druhou. Pokud vám někdo vezme plášť, nebraňte mu, aby si vzal vaši tuniku. Dej každému, kdo tě prosí, a pokud ti někdo vezme, co ti patří, nevyžaduj to zpět. Čiňte druhým tak, jak chcete, aby oni činili vám (Lukáš 6:27–31). Nikdy nesmíme dávat sýkorku za oko: Neoplácej zlo zlem ani neurážej urážkou. Naopak, oplácejte zlo požehnáním, protože k tomu jste byli povoláni, abyste zdědili požehnání (1 Petr 3:9).



Při jednání s obtížnými lidmi se musíme chránit před pýchou. Je důležité si připomenout napomenutí apoštola Pavla v Římanům 12:3: Neboť z milosti, která mi byla dána, říkám každému z vás: Nesmýšlejte o sobě výše, než byste měli, ale smýšlejte o sobě střízlivě. soud, podle míry víry, kterou vám Bůh dal (viz také Filipským 2:3–4). Takže když víme, že se musíme vypořádat s obtížným člověkem, přistupujeme k situaci pokorně. Láska je také klíčová: Miluj svého bližního jako sám sebe (Galatským 5:14). Máme ukazovat Boží lásku každému – včetně obtížných lidí.



Kniha Přísloví poskytuje mnoho moudrosti pro jednání s obtížnými lidmi. Přísloví 12:16 podporuje trpělivost v našich vztazích: Hlupák okamžitě projeví svou podrážděnost, ale prozíravý člověk přehlédne urážku. Přísloví 20:3 chválí nastolení míru: Je ke cti vyhýbat se sporům, ale každý hlupák se rychle pohádá. Přísloví 10:12 povzbuzuje lásku: Nenávist vyvolává konflikty, ale láska zakrývá všechny křivdy. Přísloví 17:14 si cení předvídavosti a úcty: Začít hádku je jako prolomit hráz; tak tu věc nechejte, než vypukne spor. Je-li to možné, mohlo by být nejlepší se této situaci úplně vyhnout tím, že si pečlivě vybereme, s kým se stýkáme: Nepřátel si se vznětlivým člověkem, nestýkaj se s člověkem, který se snadno rozhněvá (Přísloví 22:24).



Jednání s obtížnými lidmi je nevyhnutelné. Když jednáme s obtížnými lidmi, je snadné reagovat v těle. Ale právě to v nás vyvolává to nejhorší. Oč lépe dovolit, aby naše jednání s obtížnými lidmi přineslo ovoce Ducha v nás (Galatským 5:22–23)! Kéž z Boží milosti jednáme s těžkými lidmi v lásce, radosti, pokoji, trpělivosti, laskavosti, dobrotě, víře, jemnosti a – ke všemu – sebeovládání. Kéž bychom rozšířili stejnou lásku, milost a milosrdenství, jaké nám Bůh poskytl. A dejme si pozor, abychom se sami nestali obtížnými lidmi!