Co říká Bible o žádostivosti?

Odpovědět



Nebudeš dychtit. Jakékoli recitování Desatera končí zákazem chamtivosti, touhy mít majetek nebo majetek někoho jiného. Ale Exodus 20:17 jde dál, než jen zakazuje chamtivost, a uvádí příklady toho, po čem lidé touží: manželku vašeho bližního nebo jeho služebníka nebo služebníka, jeho býka nebo osla nebo cokoli, co patří vašemu bližnímu. Tyto podrobnosti pomáhají vysvětlit žádostivost, abychom pochopili Boží záměr a proč je žádostivost hřích.



Nebudeš dychtit po ženě svého bližního. Jedním ze způsobů, po kterém prahneme, je chtíč. Chtíč je silná touha po něčem, co Bůh zakázal. Když prahneme po partnerovi někoho jiného, ​​citově opouštíme toho, komu jsme slíbili svůj život. Možná se nikdy nepatřičně nedotkneme osoby, po které toužíme, ale ve svém srdci toužíme po tom, co není naše, a to je hřích. Ježíš přirovnal vnitřní žádostivost k vnějšímu cizoložství (Matouš 5:28). Zatímco to druhé má v tomto životě ničivější důsledky, to první je Bohu stejně odporné. Je nemožné milovat svého bližního a zároveň toužit po jeho manželce (viz 1. Petr 1:22; Marek 12:33). Chamtivost vede k tomu, že vidíme sousedy jako soupeře, a to vytváří žárlivost a závist a může nakonec vést k tomu, že konáme svůj vnitřní hřích (Jakub 1:14–15).





Nebudeš dychtit po jeho služebníkovi nebo služebnici. Ve většině kultur znamená mít služebnictvo, že domácnost je na tom finančně dobře. Lidské bytosti jsou náchylné ke srovnání a svůj vlastní úspěch posuzujeme podle toho, jak si myslíme, že se srovnáváme s ostatními. Novodobá žádostivost má často podobu držet krok s Jonesovými a vede k nespokojenosti s tím, co nám Bůh dal.



Například paní Smithová si užívá svého malého domova a nevadí jí každodenní práce, kterou vyžaduje. Poté navštíví paní Tateovou, která má služku, kuchaře a komorníka. Dům je bez poskvrny a večeře vynikající. Jde domů a cítí se nespokojená se svým vlastním domem. Představuje si, o kolik jednodušší by byl život, kdyby měla služebnictvo, jaké má paní Tateová. Začne opovrhovat svými vlastními jednoduchými recepty, neustálým praním a tím, že musí sama otevřít dveře. Touha po služebnících svého souseda povede paní Smithovou k nevděčnému duchu a nedostatku spokojenosti (Přísloví 15:16; Lukáš 12:15; Filipským 4:11).



Nebudeš dychtit po býku nebo oslu svého souseda. Ve starověkých ekonomikách představovala obslužná zvířata obživu člověka. Muž s několika statnými voly mohl orat a sklízet více úrody. Osli byla soumarská zvířata používaná obchodníky a obchodníky. Muži s mnoha osly si vedli dobře a mohli je dokonce pronajímat jiným, což přinášelo více příjmů. Toužit po pracovních zvířatech druhého znamenalo nespokojenost s vlastním živobytím. Postoj chamtivosti vyvolal zášť vůči Bohu a žárlivost vůči bližním.



Dnes může touha po sousedově volovi nebo oslu znít asi takto: Proč má všechny přestávky? Pracuji stejně tvrdě jako on, ale nikam se nedostanu. Kdybych měl jen to, co on, mohl bych to udělat lépe. Nemůžeme milovat své bližní a sloužit jim, pokud žárlíme na jejich postavení v životě. Touha po cizím živobytí může vést k víře, že Bůh nedělá dobrou práci, když se o nás stará, protože ho obviňujeme, že je nespravedlivý ve způsobu, jakým požehnal někomu jinému (2. Tesalonickým 1:5–6).

Nebudeš dychtit po ničem, co patří tvému ​​bližnímu. Tento příkaz pokrývá veškerý majetek. Musíme si hlídat své srdce, aby v jakékoli oblasti nesklouzlo k žádostivosti.

Král Achab je biblickým příkladem někoho, koho přemohla zla žádostivosti (1. Královská 21:1–16). Jako izraelský král měl Achab vše, co potřeboval, a přesto viděl vinici, kterou nevlastnil, a zatoužil po ní. Jeho chamtivost vedla k nespokojenosti, našpulení a nakonec k vraždě, když jeho zlá manželka Jezábel zabrala vinici a nechala zabít jejího právoplatného vlastníka. Když dovolíme, aby se žádostivost prosadila, může to vést k většímu zlu.

První Timoteovi 6:6–10 nám dává lék na chamtivost: Ale zbožnost se spokojeností je velký zisk. Nic jsme totiž na svět nepřinesli a nic si z něj nemůžeme vzít. Ale pokud máme jídlo a oblečení, vystačíme si s tím. Ti, kdo chtějí zbohatnout, upadnou do pokušení a pasti a do mnoha pošetilých a škodlivých tužeb, které lidi vrhají do zkázy a zkázy. Neboť láska k penězům je kořenem všeho zla. Někteří lidé toužící po penězích zbloudili od víry a probodli se mnoha zármutky. Bůh nám dal příkazy proti žádostivosti pro naše vlastní dobro. Nemůžeme být zároveň chamtiví a vděční. Chamtivost zabíjí spokojenost, radost a mír. Když si neustále uvědomujeme, co všechno pro nás Bůh udělal, chráníme své srdce před chamtivostí (1. Tesalonickým 5:18).