Co říká Bible o korupci?

Odpovědět
Korupce je stav rozkladu, znečištění nebo nesprávnosti. V Bibli je zkaženost jedním z důsledků hříchu, který je důsledkem pádu člověka. Na počátku Bůh stvořil dokonalý ráj, prostý nemocí, bolesti a smrti. Když však Adam a Eva neposlechli Boha tím, že jedli zakázané ovoce, vstoupil do světa hřích a zkazil jeho dokonalost. Tento hřích také přinesl znečištění a úpadek Adamovi a Evě a lidské přirozenosti každého člověka narozeného poté (Římanům 5:12). Korupce v Bibli je tedy stavem mravního znečištění a duchovního úpadku vyjádřeného neposlušností vůči Bohu.
Korupce úzce souvisí s duchovní smrtí. Bůh řekl Adamovi, že pokud bude jíst ze stromu poznání dobra a zla, jistě zemře (Genesis 2:17). Adam toho dne nezemřel fyzickou smrtí, ale duchovní smrtí, která zahrnovala oddělení od Boha (Efezským 2:1–3).
V době Noema byla zkaženost lidstva zesílena: Země byla nyní zkažená v Božích očích a byla plná násilí. Bůh viděl, jak se země zkazila, protože všichni lidé na zemi zkazili své cesty (Genesis 6:11–12).
Bible popisuje hříšné lidstvo jako zkažené: Blázen si v srdci říká: ‚Bůh není.‘ Jsou zkažení, jejich skutky jsou odporné; není nikdo, kdo by činil dobro. Hospodin shlíží z nebe na celé lidstvo, aby viděl, zda existuje někdo, kdo rozumí, kdo hledá Boha. Všichni se odvrátili, všichni se zkazili; není nikdo, kdo by činil dobro, dokonce ani jeden (Žalm 14:1–3; viz také Žalm 53:1–3; Izajáš 1:4).
Ve Starém zákoně,
korupce může odkazovat na doslovný fyzický rozklad (Job 17:14; Žalm 16:10), ale nejčastěji
korupce se používá obrazně pro mravní zkaženost a zkaženost (Exodus 32:7; Ozeáš 9:9). Proroci se směle postavili proti morálnímu úpadku mezi Božím lidem: Hřích domu Izraele a Judy je nesmírně velký; země je plná vražd a město je plné zkaženosti (Ezechiel 9:9, NET).
Bible učí, že následkem hříchu je smrt (Římanům 6:23). Život ve stavu mravní zkaženosti vede k věčnému odloučení od Boha: Kdo věří v Syna, má věčný život, ale kdo odmítá Syna, neuvidí život, protože na něm zůstává Boží hněv (Jan 3:36). Tento hněv nakonec vyústí v Boží soud nad hříšníky a jejich konečné, nezvratné oddělení od Něho (Matouš 25:41; 2 Tesalonickým 1:7–9; Zjevení 20:11–15).
Moc zkaženosti je rozbita božskou mocí evangelia Ježíše Krista: Milost a pokoj buď váš v hojnosti skrze poznání Boha a Ježíše, našeho Pána. Jeho božská moc nám dala vše, co potřebujeme pro zbožný život, skrze poznání toho, který nás povolal svou vlastní slávou a dobrotou. Skrze ně nám dal svá velmi velká a drahocenná zaslíbení, abyste skrze ně měli účast na božské přirozenosti a unikli zkažení světa způsobenému zlými žádostmi (2. Petrův 1:2–4).
Když poznáváme Ježíše Krista, začínáme s Ním osobní vztah. Čím více tento vztah roste, tím lépe chápeme, kdo Ježíš je a co pro nás udělal. Začínáme chápat, co pro nás Jeho božská moc vykonala. Jedním z Ježíšových zaslíbení, které nám dal, je posilující a očišťující služba Ducha svatého v životě každého věřícího (Jan 14:15–17; 16:7; Skutky 1:4–5, 8). Duch svatý nás zmocňuje k poslušnosti Boha, odvrací kletbu zkaženosti a činí nás účastníky Boží božské přirozenosti.
Kniha Galaťanům přirovnává proces duchovního vývoje v Božím dítěti k setbě a sklizni: Neboť ten, kdo rozsévá pro své vlastní tělo, bude z těla sklízet porušení, ale ten, kdo rozsévá pro Ducha, bude z Ducha sklízet věčné život (Galatským 6:8, ESV). Když Duch svatý odstraňuje následky zkaženosti a úpadku, sklízíme odměny věčného života.
Jednoho slavného budoucího dne bude prokletí zkaženosti a úpadku zrušeno na celou věčnost: Neboť celé stvoření dychtivě čeká na onen budoucí den, kdy Bůh odhalí, kým jeho děti skutečně jsou. Proti své vůli bylo celé stvoření vystaveno Boží kletbě. Ale s dychtivou nadějí stvoření očekává den, kdy se připojí k Božím dětem ve slavné svobodě od smrti a rozkladu (Římanům 8:19–21, NLT; viz také Zjevení 22:3).