Co říká Bible o asertivitě?

Odpovědět
Být asertivní znamená vyzařovat smělou důvěru v řeč nebo chování. Asertivita, je-li dovedena do extrémů, se může zvrhnout v dotěrnost nebo drzost; asertivita však může být také pozitivní vlastností, o kterou žádáme Boha, aby nám ji dal. Všichni musíme být nějakým způsobem asertivní.
V Efezským 6:20 Pavel žádá své přátele, aby se modlili, abych mohl mluvit směle, jak bych měl mluvit. Jako vězeň v řetězech se Paulova přirozená smělost a odvaha vypařily. Je těžké mluvit asertivně, když se ocitneme v pokořujících situacích. Pavel se tedy spoléhal na modlitbu a moc Ducha svatého, aby mluvil s důvěrou k lidem kolem sebe, i když jeho přirozenou tendencí by bylo ustoupit do ticha. Lidé, se kterými se denně stýkal, byli možná strážci, žalářníci, sluhové a zvědaví přihlížející. Mnozí z nich měli moc jeho situaci ztížit, a tak požádal o modlitbu, aby neustoupil strachu a zastrašování.
Poté, co Pavel připomněl křesťanům velké zaslíbení, které nám Bůh dal v Kristu, říká: Když máme takovou naději, jsme velmi smělí. Nejsme jako Mojžíš, který by si dal závoj přes obličej (2. Korintským 3:12–13). Asertivita, která ctí Boha, pochází z vědomí, že poselství, které jsme dostali, má pro posluchače nejvyšší hodnotu. To je dále vysvětleno ve verších 16–18: Kdykoli se někdo obrátí k Pánu, je sňata závoj. Nyní je Pán Duch, a kde je Duch Páně, tam je svoboda. A my všichni, kteří s odhalenými tvářemi rozjímáme o Pánově slávě, jsme proměňováni k jeho obrazu se stále rostoucí slávou, která přichází od Pána, který je Duch. Naši smělou důvěru dodává Pán a dává nám sílu hlásat Jeho pravdu.
Můžeme však být asertivní nesprávným způsobem ze špatných důvodů. V naší současné kultuře je každý zaměstnán prosazováním svých individuálních práv udělat to či ono nebo nebýt uražen. Lidé jsou odvážní ve vyjadřování svých názorů na každou maličkost a tato asertivita může být přehnaně povýšená nebo dokonce militantní, zvláště když je spojena s přehlížením ostatních. Sociální média poskytují platformu, ze které mohou neasertivní lidé působit odvážně a asertivně, ale obvykle to není ze správných důvodů. Internetové burácení, vyhrožování a chvástání nejsou projevy zdravé asertivity, ale sebestředného zaujetí.
Asertivita je dobrá, když se používá k nápravě křivdy. Přísloví 24:11 říká: „Zachraň ty, kdo jsou odváděni na smrt. K záchraně někoho to vyžaduje asertivitu. Jakub 5:20 říká, že kdokoli odvrátí hříšníka od jeho cest, zachránil ho před smrtí. Často ustupujeme od toho, abychom někoho směle konfrontovali s nekajícným hříchem, ale asertivní člověk riskuje svou popularitu, aby řekl to, co je třeba říci pro dobro toho druhého. Asertivitu můžeme také správně využít k nápravě nespravedlností ve vlastních životech. Asertivita si vyžádá zasloužené zvýšení platu, uctivě ukáže nadřízenému, kde je chyba v časovém rozvrhu, a dodá odvahu řešit duchovní problémy s církevními představiteli. Vhodnost naší asertivity můžeme posoudit tak, že se sami sebe zeptáme: Kdyby tu stál Ježíš, stále bych to udělal nebo řekl?
Zbožná asertivita znamená deklarovat, co je třeba říci, nebo dělat to, co je třeba udělat ve prospěch někoho jiného. Není to jen vysílat něčí stížnosti nebo si stěžovat publiku. Není to vyžadování práv nebo vztekem někoho vymlouvat. Je motivována agapé láskou, nikoli sobectvím nebo přáním ovládnout ostatní. Když se Pavel modlil za asertivitu, bylo to za účelem šíření evangelia, nikoli prozrazení stráží nebo křičení na své odpůrce. Nemodlil se za asertivitu, aby se domáhal svých práv nebo svobody; byl zaujatý zájmy Kristovými (Filipským 2:21). Bylo to Boží poselství, které toužil potvrdit, ne jeho vlastní. Když je to naším cílem, asertivita je dar od Boha.