Co říká Bible o altruismu?
Odpovědět
Altruismus je nesobecký zájem o blaho druhých. Altruistický člověk štědře věnuje čas a prostředky bez osobního zisku a často na osobní riziko. Hlavním tématem Bible je zbožný altruismus. Až do mojžíšského zákona Bible zaznamenává Boží přání, aby se Jeho lid staral o vdovy, sirotky a chudé ve svých komunitách (Deuteronomium 26:12; Žalm 68:5; Zachariáš 27:10). V Novém zákoně Jakub 1:27 říká, že náboženství, které Bůh, náš Otec, přijímá jako čisté a bezchybné, je toto: starat se o sirotky a vdovy v jejich nouzi a chránit se před znečištěním světem.
Altruismus se v Písmu vyučuje různými způsoby. Za prvé, Bůh přikázal, aby Jeho lid miloval tvého bližního jako tebe samého (Leviticus 19:18, 34; Galatským 5:14). Potom Ježíš během svých let na zemi modeloval altruismus (Matouš 7:12; Marek 10:42–45; Jan 13:3–5). A autoři Nového zákona zopakovali toto téma tím, že nabádali křesťany, aby nedělali nic ze sobectví nebo prázdné domýšlivosti, ale s pokorou mysli jeden druhého považovali za důležitějšího, než jste vy sami; nehledejte pouze své osobní zájmy, ale také zájmy druhých (Filipským 2:3–4). Pavel vysvětlil, že křesťané se musí naučit věnovat se tomu, co je dobré, aby se postarali o naléhavé potřeby a nežili neproduktivní život (Titovi 3:14).
Tabitha (také nazývaná Dorcas) je příkladem altruistické osoby (Skutky 9:36–39). Tato raná křesťanka v Joppě trávila dny tím, že pomáhala potřebným, a po její smrti přišlo mnoho lidí, aby mluvili o všem, co udělala. Její předčasnou smrtí tak zarmoutili, že zavolali Petra, který ji vzkřísil z mrtvých (Skutky 9:40–41). Ježíšovo podobenství o milosrdném Samaritánovi vypráví příběh o altruismu v akci (Lukáš 10:25–37). Samaritán neměl žádnou osobní agendu, když vyšel ze všech sil, aby se postaral o zraněného cizince. Za svou pomoc nedostal žádný prospěch a ve skutečnosti nesl finanční náklady za konání dobra.
Ve veřejných projevech dobročinnosti existuje tenká hranice mezi skutečným altruismem a showmanstvím. Navzdory jejich pokusům dávat anonymně a soukromě jsou altruističtí lidé známí svými dobrými skutky a jsou obvykle velmi milováni a respektováni. Ale právě tato reakce je odměnou sama o sobě, někdy přitahuje emocionálně potřebné lidi, kteří se vyčerpávají ve snaze vypadat altruisticky jen kvůli obdivu, který si to zaslouží. Ježíš farizeům vytýkal jejich otevřené projevy zbožnosti, když byla jejich srdce plná pýchy a chamtivosti (Matouš 6:3–5, 16, 18).
Altruismus nehledá uznání ani splácení. Dokonce i našim nepřátelům máme dávat altruisticky, aniž bychom očekávali, že něco dostaneme zpět (Lukáš 6:35). Altruismus se vyhýbá signalizaci ctnosti. Na sociální sítě nezveřejňuje tucet fotek svých dobrých skutků, aby vyvolalo lajky a komentáře. Altruismus slouží tiše a diskrétně, ať už to někdo ví. Ježíš řekl: Dávejte si pozor, abyste neuplatňovali svou spravedlnost před ostatními, aby vás viděli. Pokud to uděláte, nebudete mít žádnou odměnu od svého Otce v nebesích. Když tedy dáváte potřebným, neoznamujte to trubkami, jako to dělají pokrytci v synagógách a na ulicích, aby je ostatní uctívali. Vpravdě vám říkám, dostali svou odměnu v plné výši. Ale když dáváte potřebným, nedejte své levici vědět, co dělá vaše pravá (Matouš 6:1–3). Je dobré, když ostatní vidí náš altruismus a jsou k tomu inspirováni. Ale když jsou naše motivy sobecké, nepraktikujeme skutečný altruismus.
Lidské srdce není schopno čistého altruismu, protože je samoúčelné a pyšné (Jeremiáš 17:9). I když se můžeme vycvičit k altruistickému chování, naše motivy často neznáme ani nám. Bůh však vidí naše srdce a posuzuje naše skutky podle toho, co tam najde. Jsme schopni žít nesobecky, když je naším největším cílem potěšit našeho nebeského Otce. Když nás ovládá Duch svatý, jsme přitahováni k altruistickým činům z lásky k Pánu (Galatským 2:20; Koloským 1:10). Dokonce i sám Ježíš prohlásil, že Syn nemůže nic dělat sám od sebe; může dělat jen to, co vidí dělat svého Otce, protože cokoli dělá Otec, dělá i Syn (Jan 5:19; srov. 8:28–29). Altruismus začíná u Boha a odráží se v nás, když zrcadlíme Jeho dobrotu.