Co má Bible na mysli, když říká, že Bůh na něco pamatoval?

Co má Bible na mysli, když říká, že Bůh na něco pamatoval? Odpovědět



Několikrát v Bibli tato fráze Bůh si vzpomněl se používá. Když déšť velké povodně ustal, Bůh si vzpomněl na Noeho a všechna divoká zvířata a dobytek, který byl s ním v arše (Genesis 8:1). Když hebrejští otroci v Egyptě volali k Hospodinu, Bůh slyšel jejich sténání a vzpomněl si na svou smlouvu (Exodus 2:24). A Žalm 98:3 říká: Rozpomněl se na svou lásku a na svou věrnost Izraeli. (Viz také Numeri 10:9; Skutky 10:31; a Zjevení 16:19.) Když vidíme slovo vzpomínal , obvykle si to spojujeme s připomenutím něčeho, co bylo zapomenuto. Říká tedy Bible, že Bůh zapomíná a pak si musí pamatovat?



Víme, že Bůh si nepamatuje věci v tom smyslu, že je zapomněl. Na rozdíl od našich vlastních omezených mozků je mysl Boží nekonečná a vševědoucí (Izajáš 40:13–14; Žalm 147:5; 1. Jana 3:20). Jeho poznání je dokonalé (Job 37:16). Bůh vidí i skryté věci, které ostatní nemohou: Nic v celém stvoření není skryto Božímu zraku. Vše je odkryto a odhaleno před očima toho, jemuž se musíme zodpovídat (Židům 4:13). Kromě toho je Bůh dokonalý a nepodléhá lidskému hříchu a nedostatkům (Deuteronomium 32:4; Žalm 92:15; Matouš 5:48).





Bůh nás vidí v každé době (Žalm 33:13–15; viz také Žalm 139:1–3). Bůh se hluboce stará o celé své stvoření se zvláštní a bezmeznou láskou ke všem lidem (Izajáš 41:13; Sofonjáš 3:17; Matouš 29:10–30; Efezským 3:19; 1. Jan 4:19). Když měl Boží lid pocit, že na něj Pán zapomněl, dostalo se mu této útěchy prostřednictvím proroka Izajáše:
Sion řekl: ‚Hospodin mě opustil,


Pán na mě zapomněl.‘


„Může matka zapomenout na dítě u prsu?
a nemáš soucit s dítětem, které porodila?


I když může zapomenout,
Nezapomenu na tebe!
Hle, vyryl jsem tě do dlaní svých rukou;
tvé hradby jsou stále přede mnou“ (Izajáš 49:14–16). Bůh nemůže na nic zapomenout, tím méně na lidi, které miluje.

Když Bible říká, že Bůh si něco pamatoval, neznamená to zapomnění. Bůh vždy pamatuje – je součástí Jeho přirozenosti. Prohlášení, na které Bůh pamatoval, klade důraz na Jeho věrnost a věčnou péči.

V každé pasáži, která říká: Bůh si pamatoval, vidíme, že po této frázi následuje nějaký druh jednání nebo práce ve prospěch Božího lidu. Když si Bůh vzpomněl na Noeho a jeho rodinu, jak plují v arše, způsobil, že foukal vítr, který začal vysušovat vodu pokrývající zemi (Genesis 8:1). V Exodus 2:24 Bůh vzpomíná na svůj lid, který byl zotročen Egypťany, a hned v další kapitole uvádí do pohybu svůj plán na osvobození Izraelitů. Žalm 98:3 mluví o Božím neustálém jednání vůči svému lidu. Dospěli jsme k závěru, že Bůh nikdy nezapomíná, ale místo toho neustále pracuje ve prospěch těch, které miluje.

Výrazy jako Bůh si pamatoval a Boží paže je silná jsou příklady antropomorfismu. Antropomorfismus je figura řeči, ve které jsou určité rysy konečného lidství připisovány nekonečnému Bohu. Takové postavy se v Bibli často vyskytují a pomáhají nám pochopit Boží dílo z lidské perspektivy. Když Bůh pamatuje na hřích, trestá ho (Žalm 25:7); když Bůh pamatuje na svůj lid, žehná mu (Nehemiáš 13:22). Po pasážích, ve kterých Bůh pamatuje, vždy následují důkazy, že Bůh nikdy nezapomíná.



Top