Co měl Ježíš na mysli, když nám řekl, abychom se ptali, hledali a klepali?

Odpovědět



Matouš 7 je součástí toho, co se běžně nazývá Kázání na hoře. Je to popis skutečně spravedlivého života, nástin zákona Kristova (1. Korintským 9:21). Když Ježíš říká: Proste a bude vám dáno, je na místě neustálá modlitba (Matouš 7:7a). Modlitba je způsob, jakým sdělujeme své potřeby a touhy Bohu. Bůh, protože je vševědoucí, samozřejmě ví, co křesťané potřebují, ať o to žádají nebo ne, ale modlitba je prostředek, který Bůh zvolil, aby tyto odpovědi přinesl (Jakub 4:2b).



Ježíš je ne říká, že věřící vždy dostanou to, oč žádají – například špatné motivy budou bránit odpovědím na modlitby (Jakub 4:3). Čím více času však křesťan stráví ve společenství s Bohem, tím více bude vědět, o co má žádat v souladu s Boží vůlí. Modlitba sama o sobě neprodukuje posvěcení (rostoucí svatost v životě věřícího), ale ukazuje závislost na Bohu v potřebách, které nelze uspokojit žádným jiným způsobem. Bůh je vždy potěšen takovými projevy víry. Skutečné posvěcení přináší pouze víra v to, co Bůh může udělat a co udělal Kristus, nikoli umělá sebespravedlnost (Židům 11:6).





Ježíš dále řekl: Hledejte a naleznete (Matouš 7:7b). Co by měli věřící hledat? Je to Bůh sám! Řekl jsi: ‚Hledej mou tvář.‘ Moje srdce ti říká: ‚Tvou tvář, Pane, hledám‘ (Žalm 27:8). Mladí lvi trpí nouzi a hladem; ale těm, kdo hledají Hospodina, nic dobrého nechybí (Žalm 34:10). Hledejte Hospodina a jeho sílu; neustále hledejte jeho přítomnost! (Žalm 105:4). Blahoslavení, kdo zachovávají jeho svědectví, kteří ho celým srdcem hledají (Žalm 119:2). Bůh se před svými dětmi neskrývá. Jeho srdce touží po tom, abychom Ho vytrvale a vášnivě hledali všude kolem sebe, a když to uděláme, slibuje, že bude nalezen (Přísloví 8:17). Hledání je věcí věnovat pozornost se zaujatou myslí a ostrou pozorností.



Dříve v Kázání na hoře Ježíš řekl, abychom nejprve hledali jeho království a jeho spravedlnost (Matouš 6:33). Hledat Boží království znamená dát Boží plán před náš vlastní; hledat Boží spravedlnost znamená dát přednost osobní svatosti a toužit po posvěcení.



Ježíš pak řekl: Tlučte a budou vám otevřeny (Matouš 7:7c). Pán zde používá metaforu pro čin, který touha vyvolává. Pokud člověk něco potřebuje od někoho za dveřmi, nejpřirozenější věcí je zaklepat – a klepat tak dlouho, dokud se dveře neotevřou a přání se nesplní. Stejně tak by se měl věřící modlit s vírou za Boží opatření a být vytrvalý v modlitbě (viz Lukáš 18:1).



Ptejte se, hledejte, klepejte. Všimněte si tří různých smyslů, o kterých se zde uvažuje. Ptát se je slovní; Křesťané mají používat svá ústa a prosit Boha za své potřeby a touhy. A věřící mají hledat svou myslí – to je víc než žádat; je to stanovení priorit a zaměření srdce. Klepání zahrnuje fyzický pohyb, při kterém křesťan koná. Přestože dotazování a hledání jsou velmi důležité, bez klepání by byly neúplné. Apoštol Jan řekl, že křesťané by neměli milovat pouze slovy, ale také činy (1 Jan 3:18). Stejně tak je dobré modlit se a hledat Boha, ale pokud člověk také nejedná způsobem, který se líbí Bohu, je vše k ničemu. Není náhodou, že Ježíš řekl, že věřící by měli milovat Boha celým svým srdcem, duší, silou a myslí (Lukáš 10:27).

Po příkazech následují sliby: Každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, najde; a tomu, kdo tluče, se otevřou dveře (Matouš 7:8). Bůh má radost z modlitby víry a slibuje, že nám dá, co potřebujeme.