Co měl David na mysli, když žádal Boha, aby mi vrátil radost z tvého spasení (Žalm 51:12)?

Odpovědět



Byly doby, kdy král David žádal Boha, aby mu vrátil radost z jeho spasení. Ten čas přišel poté, co se v 2. Samuelově 11 David dopustil cizoložství s Batšebou, manželkou jednoho z jeho věrných vojáků, zaznamenaným v 2. Samuelově 11. Tento hnusný příběh zahrnuje nejen cizoložství, ale také Batshebino těhotenství, pokus o utajení a Davidovu případnou vraždu Batshebina manžela. David se pak ožení s Batšebou a věří, že se o jeho přečinech nikdo nikdy nedozví. Ale poslední část verše 27 obsahuje toto zlověstné prohlášení: Ale to, co udělal David, se Hospodinu nelíbilo.



Ve 2. Samuelově 12 prorok Nátan konfrontuje Davida s jeho hříchem a David se přiznává (verš 14).





Žalm 51 je píseň, kterou David napsal po této konfrontaci, jak je uvedeno v názvu: Pro režiséra hudby. Davidův žalm. Když k němu přišel prorok Nátan poté, co David spáchal cizoložství s Batšebou.



Žalm 51 je modlitba za odpuštění a očištění. Verše 1–9:



Smiluj se nade mnou, Bože,


podle tvé neutuchající lásky;
podle tvého velkého soucitu
vymaž mé prohřešky.
Smyj všechnu mou nepravost
a očisti mě od mého hříchu.
Neboť znám svá provinění,
a můj hřích je vždy přede mnou.
Proti tobě, jen tobě, jsem zhřešil
a dělal, co je zlé v tvých očích;
takže ve svém rozsudku máte pravdu
a oprávněné, když soudíš.
Jistě jsem byl při narození hříšný,
hříšný od doby, kdy mě moje matka počala.
Přesto jsi toužil po věrnosti už v lůně;
naučil jsi mě moudrosti na tom tajném místě.
Očisti mě yzopem a budu čistý;
umyj mě a budu bělejší než sníh.
Dej mi slyšet radost a radost;
nechť se radují kosti, které jsi rozdrtil.
Skryj svou tvář před mými hříchy
a vymaž všechnu mou nepravost.

Verše 10–12 jsou snad nejslavnější ze Žalmu 51:

Stvoř ve mně čisté srdce, Bože,
a obnov ve mně pevného ducha.
Nevyhazuj mě ze své přítomnosti
nebo si ode mne vezmi svého Ducha svatého.
Vrať mi radost ze svého spasení
a dej mi ochotného ducha, aby mě podporoval.

Ve verši 11 David žádá, aby z něj nebyl odstraněn Duch svatý. Ve Starém zákoně Duch svatý obvykle sestoupil na člověka, aby umožnil provedení určitého úkolu. Pokud by byl z Davida odstraněn Duch svatý, znamenalo by to, že by byl Bohem odmítnut jako král stejným způsobem, jakým Bůh odmítl Saula a odstranil z něj svého Ducha (1. Samuelova 16:14).

Dále David žádá Boha, aby obnovil radost z jeho spasení. Čas mezi Davidovým hříchem a Nathanovým střetem byl několik měsíců, protože dítě se již narodilo. Během té doby David trpěl vnitřním utrpením, jak popisuje v Žalmu 32:3–4:

Když jsem mlčel,
mé kosti chřadly
skrz mé sténání po celý den.
Pro den i noc
tvá ruka na mě byla těžká;
moje síla byla vyčerpaná
jako v letních vedrech.

Navzdory všem krokům, které David podnikl, aby potlačil zprávu o tom, co udělal, nezažil radost ze zakrývání. Jakmile však vyznal svůj hřích Bohu, dostalo se mu odpuštění a jeho radost se vrátila. Žalm 32 začíná takto:

Požehnaný je ten
jehož provinění jsou odpuštěna,
jehož hříchy jsou přikryty.
Požehnaný je ten
jejichž hřích jim Hospodin nepočítá
a v jehož duchu není žádný podvod.

Žalm 32 končí Radujte se v Hospodinu a jásejte, spravedliví; zpívejte všichni, kdo jste upřímní v srdci! (verš 11).

Když David prosí Boha, aby mi vrátil radost z tvého spasení, žádá, aby měl znovu společenství s Bohem, které kdysi znal a užíval si ho. David se nemohl těšit z Božího společenství, když měl nevyznaný hřích.

I dnes můžeme ztratit radost ze své spásy. Neztratíme spasení – hřích neoddělí věřícího od Boha – ale může nás připravit o radost a požitek z blízkého společenství s naším Spasitelem.