Jaké jsou silné a slabé stránky posttribulačního pohledu na vytržení (posttribulacionismus)?

Posttribucionalismus je pohled na vytržení, který tvrdí, že Kristus se vrátí po období soužení. Tento pohled má své silné a slabé stránky, které budou prozkoumány v tomto článku. Pozitivní je, že posttribucionalismus má tu výhodu, že dokáže harmonizovat celé písmo. Vyžaduje holistický přístup k hermeneutice, který umožňuje konzistentnější pochopení Božího plánu. Tento pohled navíc bere v úvahu Kristova vlastní slova o jeho návratu „hned po soužení oněch dnů“ (Matouš 24:29). Na negativní straně někteří tvrdí, že posttribulacionismus nedokáže dostatečně vysvětlit protichůdné pasáže, jako jsou ty, které se zdají naznačovat vytržení před soužením (např. 1 Tesalonickým 4:17). Navíc může být obtížné obhájit tento názor ve světle skutečnosti, že většina křesťanů v průběhu historie se držela vytržení před soužením.

Odpovědět





Když uvažujeme o jakékoli otázce týkající se eschatologie (studium posledních časů), je důležité si uvědomit, že téměř všichni křesťané se shodují na těchto třech věcech:



1) Přichází doba velkého soužení, jaké svět ještě neviděl,


2) Po soužení se Kristus vrátí, aby založil své království na zemi,
3) Pro věřící dojde k vytržení – chycení od smrtelnosti k nesmrtelnosti – jak je popsáno v Janovi 14:1-3, 1. Korintským 15:51-52 a 1. Tesalonickým 4:16-17. Jediná otázka se týká načasování vytržení: kdy k němu dojde ve vztahu k Soužení a Druhému příchodu?





Existují především tři teorie o načasování vytržení: víra, že k vytržení dojde před začátkem soužení (pretribulationismus), víra, že k vytržení dojde uprostřed soužení (midtribulationismus), a víra, že vytržení dojde na konci soužení (posttribulacionismus). Tento článek se zabývá konkrétně posttribulačním pohledem.



Posttribucionalismus učí, že k vytržení dochází na konci nebo blízko konce soužení. V té době se církev setká s Kristem ve vzduchu a pak se vrátí na zem, aby zde začalo Kristovo království. Jinými slovy, vytržení a Kristův druhý příchod (aby nastolil jeho království) se dějí téměř současně. Podle tohoto názoru církev prochází celým sedmiletým Soužením. Římský katolicismus, řecké pravoslaví a mnoho protestantských denominací zastávají posttribulační pohled na vytržení.

Jednou ze silných stránek posttribucionalismu je to, že Ježíš ve své rozšířené řeči o konci časů říká, že se vrátí po velkém soužení (Matouš 24:21, 29). Také kniha Zjevení se všemi svými různými proroctvími zmiňuje pouze jeden příchod Páně – a ten nastává po soužení (Zjevení 19-20). Pasáže jako Zjevení 13:7 také podporují posttribucionalismus v tom, že v Soužení budou zjevně svatí. Také vzkříšení mrtvých ve Zjevení 20:5 se nazývá prvním vzkříšením. Posttribulacionisté tvrdí, že jelikož k tomuto prvnímu vzkříšení dojde po soužení, vzkříšení spojené s vytržením v 1 Tesalonickým 4:16 nemůže do té doby nastat.

Posttribucionalisté také poukazují na to, že Boží lid historicky zažil období intenzivního pronásledování a zkoušek. Proto by se podle nich nemělo divit, že i církev zažívá Velké soužení posledních časů. V souvislosti s tím posttribulační pohled odlišuje Satanův hněv (nebo lidský hněv) od Božího hněvu v knize Zjevení. Satanův hněv je namířen proti svatým a Bůh to připouští jako prostředek k očištění svých věrných. Na druhé straně je Boží hněv vylit na Antikrista a jeho bezbožné království a Bůh ochrání svůj lid před tímto trestem.

Jednou slabinou posttribucionalismu je jasné učení Písma, že ti, kdo jsou v Kristu, nejsou odsouzeni a nikdy nezakusí Boží hněv (Římanům 8:1). Zatímco některé soudy během Soužení se konkrétně zaměřují na nespasené, mnoho dalších soudů, jako jsou zemětřesení, padající hvězdy a hladomory, ovlivní spasené i nespasené stejně. Pokud tedy věřící projdou soužením, zakusí Boží hněv, což je v rozporu s Římanům 8:1.

Posttribucionalisté také čelí obtížím s vysvětlením absence slova kostel ve všech biblických pasážích týkajících se soužení. Dokonce i ve Zjevení 4–21, nejdelším popisu soužení v celém Písmu, slovo kostel nikdy se neobjeví. Posttribucionalisté musí předpokládat, že slovo svatí ve Zjevení 4 — 21 znamená církev, i když je použito jiné řecké slovo.

A poslední slabinu posttribulačního pohledu sdílejí i další dvě teorie: totiž Bible nedává explicitní časovou linii týkající se budoucích událostí. Písmo výslovně neučí jeden pohled na druhý, a proto máme různé názory na konec časů a určitou rozmanitost v tom, jak by měla být související proroctví harmonizována.