Existuje naděje, i když mé tělo a mé srdce mohou selhat (Žalm 73:26)?

Existuje naděje, i když mé tělo a mé srdce mohou selhat (Žalm 73:26)? Odpovědět



Život spolu se svými radostmi a zázraky obsahuje také těžkosti. Objevují se frustrace, přicházejí nemoci a naše zdraví se časem zhoršuje. Naše těla nesou známky toho, že život na Zemi není dokonalý a že nám není souzeno být v tomto stavu navěky. Uvědomujeme si, že mé tělo a mé srdce mohou selhat (Žalm 73:26), víme, že život je jen pára (Jakub 4:14). I když všichni lidé v tomto životě zažijí těžkosti a smrt je nevyhnutelná, věřící má naději na věčnost a pro náš život na zemi.



V Žalmu 73 si žalmista Asaph naříká nad nespravedlností, kterou vidí v tom, že bezbožní prosperují (Žalm 73:3), zdá se, že nemají žádné problémy (Žalm 73:4) a jsou bez starostí (Žalm 73:12). Asafovo srdce v něm selhalo, protože nemohl pochopit Boží cesty (Žalm 73:21–22). Mnozí jsou dnes také frustrováni Bohem za to, že dovolil, aby se zlé věci dějí dobré věci. Ale stejně jako žalmista si musí uvědomit, že jejich perspektiva je mimo. Když Asaf vstoupil do Boží svatyně; pak [on] pochopil jejich konečný osud (Žalm 73:17). I když se zdá, že někteří lidé prosperují bez Boha, pro bezbožné to má důsledky: věčný život v pekle a také pozemské náklady. Mít věčnou perspektivu nám dává naději, i když moje srdce může selhat ve zklamání nebo frustraci.





Život nám připomíná, že naše tělo může také selhat. Dobré zdraví není zaručeno. Rakovina, nemoci, dlouhodobá postižení a další neduhy nám připomínají, že život na této zemi není dokonalý. Naše tělo selže; každý z nás bude muset čelit smrti. Přesto má věřící naději na věčnost. Křesťanská naděje je zakořeněna ve spasení a věčném životě dostupném skrze Krista (Jan 3:16). Tato naděje nezklame (Římanům 5:5), protože nic nemůže vzít naši spásu a naději, bez ohledu na životní okolnosti. Job věděl, že ho Bůh nezklame, ani když jeho život skončí: Vím totiž, že můj Vykupitel žije a nakonec bude stát na zemi. A až bude má kůže zničena, přesto ve svém těle uvidím Boha (Job 19:25–26). Mé tělo a mé srdce mohou selhat, ale naděje je nalezena, protože Bůh je síla mého srdce a můj podíl navěky (Žalm 73:26).



Věřící má naději, i když moje tělo a mé srdce mohou selhat. Naše věčné spasení podněcuje naši naději, když žijeme na této zemi. Věřící mají naději, že nás nic nemůže odloučit od Boží lásky (Římanům 8:28–29). Víme, že tento svět není vše, co existuje. Máme útěchu, když víme, že Bůh je s námi i přes naše obtíže (Izajáš 41:10; Deuteronomium 31:6; Matouš 28:20). Naše živá naděje (1 Petr 1:3) skrze Krista je kotvou pro naši duši (Židům 6:19), bez ohledu na bouře, kterým v životě čelíme. Naproti tomu o těch, kdo nevkládají svou důvěru v Boha, se říká, že jsou bez naděje (Efezským 2:12; 1. Tesalonickým 4:13).



Když nás bolí srdce nebo nemoc zhorší naše těla, vidíme, že moje tělo a mé srdce mohou selhat. Přesto je Bůh naší silou, naší nadějí a odměnou. Doslovné znění Žalmu 73:26 je, že Bůh je skálou mého srdce. Pro věřící je naše věčnost bezpečná, a to nám dává naději, ačkoli život nás může nechat pocit bezmoci. Bez ohledu na to, čemu čelíme, neztrácíme odvahu. I když navenek chřadneme, uvnitř jsme den za dnem obnovováni. Neboť naše světlo a chvilkové potíže nám dosahují věčné slávy, která je všechny daleko převyšuje. Své oči tedy neupínáme na to, co je vidět, ale na to, co je neviditelné, protože to, co je vidět, je dočasné, ale to, co je neviditelné, je věčné (2. Korintským 4:16–18).





Top