Je špatné cítit zklamání z Boha?

Odpovědět



Zklamání s Bohem není nutně špatné nebo hříšné; spíše je to součást lidského stavu. Slovo zklamání znamená 'pocit nespokojenosti, když se nenaplní něčí naděje, touhy a očekávání.' Když Bůh nějak neuspokojí naše naděje nebo nesplní naše očekávání, nevyhnutelně následuje zklamání. Pokud Bůh nekoná tak, jak si myslíme, že by měl, jsme z něj rozčarovaní a nespokojení s jeho výkonem. To může vést ke kolísavé víře v Boha, zvláště v Jeho svrchovanost a Jeho dobrotu.



Když Bůh nejedná, když si myslíme, že by měl jednat, není to proto, že by toho nebyl schopen. Spíše se prostě rozhodl ne. I když se to může zdát z Jeho strany svévolný nebo svévolný čin, pravý opak je pravdou. Bůh se rozhodl jednat nebo nejednat podle své dokonalé a svaté vůle, aby uskutečnil své spravedlivé záměry. Neděje se nic, co by bylo mimo Boží plán. Má kontrolu nad každou molekulou, která se vznáší ve vesmíru, a Boží vůle zahrnuje každý čin a rozhodnutí každého člověka na celém světě za všech okolností. V Izajášovi 46:11 nám říká: Od východu povolávám dravce; z daleké země, muž, který naplní můj účel. Co jsem řekl, to splním; co jsem si naplánoval, to udělám. Dokonce i ptáci jsou nějakým způsobem součástí Jeho předem stanoveného plánu. Kromě toho jsou chvíle, kdy se rozhodne, že nám sdělí své plány (Izajáš 46:10), a chvíle, kdy tak neučiní. Někdy rozumíme tomu, co On dělá; někdy ne (Izajáš 55:9). Jednu věc víme jistě: patříme-li Jemu, cokoli udělá, bude nám ku prospěchu, ať už tomu rozumíme nebo ne (Římanům 8:28).





Klíčem k tomu, abychom se vyhnuli zklamání z Boha, je sladit svou vůli s Jeho a ve všem se podřídit jeho vůli. Pokud tak učiníme, nejenom, že nebudeme zklamáni Bohem, ale také zabráníme reptání a stěžování si na události, které se dějí v našem životě. Izraelité na poušti při několika příležitostech zachvátili Boha a ptali se na něj, přestože viděli zázračné projevy Jeho moci při rozdělování Rudého moře, poskytování manny a křepelek v pustině a slávu Páně, která je následovala na poušti. podobu ohnivého sloupu (Exodus 15–16; Numeri 14:2–37). Navzdory neustálé Boží věrnosti svému lidu reptali a byli Bohem zklamáni, protože nejednal tak, jak si mysleli, že by měl. Spíše než aby se podřídili Jeho vůli a důvěřovali Mu, byli v neustálém stavu zmatku a zmatku.



Když spojíme svou vůli s Boží vůlí a když můžeme říci s Ježíšem: Ne má, ale tvá vůle se staň (Lukáš 22:42), pak najdeme spokojenost, o které mluvil Pavel v 1. Timoteovi 6:6-10 a Filipským 4. :11-12. Pavel se naučil být spokojený s tím, co mu Bůh poslal do cesty. Důvěřoval Bohu a podřídil se jeho vůli, protože věděl, že svatý, spravedlivý, dokonalý, milující a milosrdný Bůh udělá všechno pro jeho dobro, protože to zaslíbil. Když vidíme Boha v tomto světle, nemůžeme jím být zklamáni. Raději se ochotně podřizujeme svému nebeskému Otci s vědomím, že Jeho vůle je dokonalá a že vše, co v našich životech uskuteční, bude pro naše dobro a Jeho slávu.