Je špatné hněvat se na Boha?

Odpovědět
Hněvat se na Boha je něco, s čím se v průběhu času potýkalo mnoho lidí, věřících i nevěřících. Když se v našem životě stane něco tragického, položíme Bohu otázku: Proč? protože je to naše přirozená reakce. Ve skutečnosti se Ho však ptáme, není tolik Proč, Bože? jako Proč
já , Bůh? Tato odpověď ukazuje na dvě chyby v našem myšlení. Za prvé, jako věřící působíme v dojmu, že život by měl být snadný a že Bůh by měl zabránit tomu, aby se nám stala tragédie. Když to neudělá, zlobíme se na Něho. Za druhé, když nerozumíme rozsahu Boží svrchovanosti, ztrácíme důvěru v Jeho schopnost ovládat okolnosti, ostatní lidi a způsob, jakým na nás působí. Pak se na Boha rozhněváme, protože se zdá, že ztratil kontrolu nad vesmírem a zejména nad našimi životy. Když ztratíme víru v Boží suverenitu, je to proto, že naše křehké lidské tělo se potýká s naší vlastní frustrací a nedostatkem kontroly nad událostmi. Když se dějí dobré věci, až příliš často to připisujeme našim vlastním úspěchům a úspěchu. Když se však stanou špatné věci, rychle obviňujeme Boha a hněváme se na Něho, že tomu nezabránil, což ukazuje na první chybu v našem myšlení – že si zasloužíme být imunní vůči nepříjemným okolnostem.
Tragédie přinášejí domů hroznou pravdu, že nejsme velení. Všichni si někdy myslíme, že můžeme ovlivnit výsledky situací, ale ve skutečnosti je to Bůh, kdo má na starosti celé své stvoření. Všechno, co se děje, je buď způsobeno nebo dovoleno Bohem. Ani vrabec nám nespadne na zem ani vlas z hlavy, aniž by o tom Bůh věděl (Matouš 10:29-31). Můžeme si stěžovat, zlobit se a obviňovat Boha z toho, co se děje. Pokud mu však budeme důvěřovat a odevzdáme Mu svou hořkost a bolest a přiznáme se k hrdému hříchu snahy vnutit svou vlastní vůli nad Jeho, může a dá nám svůj pokoj a sílu, abychom nás dostali přes jakoukoli obtížnou situaci (1. Korintským 10 :13). Mnoho věřících v Ježíše Krista může dosvědčit právě tuto skutečnost. Na Boha se můžeme zlobit z mnoha důvodů, takže všichni musíme v určitém okamžiku přijmout, že existují věci, které nemůžeme ovládat nebo dokonce pochopit naší omezenou myslí.
Naše chápání svrchovanosti Boha za všech okolností musí být doprovázeno porozuměním jeho dalším vlastnostem: lásce, milosrdenství, laskavosti, dobrotě, spravedlnosti, spravedlnosti a svatosti. Když vidíme své obtíže skrze pravdu Božího Slova – které nám říká, že náš milující a svatý Bůh dělá všechny věci společně pro naše dobro (Římanům 8:28) a že má pro nás dokonalý plán a záměr, který nelze překazit (Izajáš 14:24, 46:9–10) – začínáme vidět své problémy v jiném světle. Z Písma také víme, že tento život nikdy nebude životem neustálé radosti a štěstí. Job nám spíše připomíná, že člověk se rodí do problémů tak jistě, jako jiskry létají vzhůru (Job 5:7), a že život je krátký a plný problémů (Job 14:1). To, že přicházíme ke Kristu pro spasení z hříchu, neznamená, že máme zaručený život bez problémů. Ve skutečnosti Ježíš řekl: V tomto světě budete mít potíže, ale že On přemohl svět (Jan 16:33), což nám umožňuje mít uvnitř pokoj, navzdory bouřím, které kolem nás zuří (Jan 14:27). .
Jedna věc je jistá: nevhodný hněv je hřích (Galatským 5:20; Efezským 4:26–27, 31; Koloským 3:8). Bezbožný hněv je sebezničující, dává ďáblovi oporu v našich životech a může zničit naši radost a mír, pokud na něm budeme viset. Zadržování našeho hněvu umožní, aby se v našich srdcích objevila hořkost a zášť. Musíme to vyznat Pánu, a pak v Jeho odpuštění Mu můžeme tyto pocity uvolnit. Ve svém zármutku, hněvu a bolesti musíme často předcházet před Pánem v modlitbě. Bible nám ve 2. Samuelově 12:15-23 říká, že David šel před trůn milosti ve prospěch svého nemocného dítěte, postil se, plakal a modlil se, aby přežil. Když dítě zemřelo, David vstal a klaněl se Pánu a poté řekl svým služebníkům, že ví, kde je jeho dítě a že jednoho dne bude s ním v Boží přítomnosti. David během nemoci dítěte volal k Bohu a poté se před ním poklonil v uctívání. To je úžasné svědectví. Bůh zná naše srdce a je zbytečné snažit se skrývat, jak se skutečně cítíme, takže mluvit s Ním o tom je jedním z nejlepších způsobů, jak zvládnout náš zármutek. Budeme-li tak pokorně činit a vylévat před Ním svá srdce, bude skrze nás působit a během toho nás učiní více podobnými Jemu.
Základem je, zda můžeme Bohu důvěřovat ve všem, v našich životech a v životech našich milovaných? Samozřejmě, že můžeme! Náš Bůh je soucitný, plný milosti a lásky a jako Kristovi učedníci Mu můžeme důvěřovat ve všem. Když se nám stanou tragédie, víme, že je Bůh může použít k tomu, aby nás přivedl k Němu blíže a posílil naši víru a přivedl nás ke zralosti a úplnosti (Žalm 34:18; Jakub 1:2-4). Pak můžeme být útěšným svědectvím pro druhé (2. Korintským 1:3-5). To se však snáze řekne, než udělá. Vyžaduje to každodenní odevzdání své vlastní vůle Jeho vůli, věrné studium Jeho vlastností, jak je vidět v Božím Slově, mnoho modliteb a potom aplikovat to, co jsme se naučili, na naši vlastní situaci. Díky tomu naše víra postupně poroste a zraje, takže je snazší důvěřovat Mu, že nás dostane přes další tragédii, která se zcela jistě stane.
Takže, abych odpověděl na otázku přímo, ano, je špatné se zlobit na Boha. Hněv na Boha je výsledkem neschopnosti nebo neochoty důvěřovat Bohu, i když nerozumíme tomu, co dělá. Hněv na Boha v podstatě znamená, že Bohu říká, že udělal něco špatného, což nikdy nedělá. Rozumí Bůh tomu, když jsme na Něj naštvaní, frustrovaní nebo zklamaní? Ano, zná naše srdce a ví, jak těžký a bolestivý může být život na tomto světě. Je správné se na Boha hněvat? Rozhodně ne. Namísto hněvu na Boha bychom mu měli vylévat svá srdce v modlitbě a věřit, že On má pod kontrolou svůj dokonalý plán.