Je anihilacionismus biblický?

Odpovědět



Anihilacionismus je víra, že nevěřící nezažijí věčné utrpení v pekle, ale místo toho budou po smrti uhašeni. Pro mnohé je anihilacionismus přitažlivou vírou, protože představa lidí, kteří tráví věčnost v pekle, je příšerná. I když existují pasáže, které se zdají argumentovat pro anihilacionismus, komplexní pohled na to, co Bible říká o osudu bezbožných, odhaluje skutečnost, že trest v pekle je věčný. Víra v anihilacionismus vyplývá z nepochopení jedné nebo více z následujících doktrín: 1) důsledky hříchu, 2) spravedlnost Boží, 3) povaha pekla.



Ve vztahu k povaze pekla, anihilacionisté špatně chápou význam ohnivého jezera. Je zřejmé, že pokud by byla lidská bytost uvržena do jezera hořící lávy, byla by téměř okamžitě pohlcena. Ohnivé jezero je však jak fyzická, tak duchovní sféra. Není to jen lidské tělo vržené do ohnivého jezera; je to lidské tělo, duše a duch. Duchovní přirozenost nemůže být pohlcena fyzickým ohněm. Zdá se, že nespasení jsou vzkříšeni s tělem připraveným na věčnost stejně jako spasení (Zjevení 20:13; Skutky 24:15). Tato těla jsou připravena na věčný osud.





Věčnost je další aspekt, který anihilacionisté nedokážou plně pochopit. Annihilationists mají pravdu, že řecké slovo aionion , což se obvykle překládá věčný, z definice neznamená věčný. Konkrétně se vztahuje k věku nebo eonu, konkrétnímu časovému období. Je však zřejmé, že v Novém zákoně aionion se někdy používá k označení věčného času. Zjevení 20:10 mluví o Satanovi, šelmě a falešném prorokovi, kteří byli uvrženi do ohnivého jezera a byli mučeni dnem i nocí na věky věků. Je jasné, že tyto tři nezhasnou tím, že budou uvrženy do ohnivého jezera. Proč by byl osud nespasených jiný (Zjevení 20:14-15)? Nejpřesvědčivějším důkazem věčnosti pekla je Matouš 25:46, Potom [nespasení] odejdou do věčného trestu, ale spravedliví do věčného života. V tomto verši je stejné řecké slovo použito k označení osudu bezbožných a spravedlivých. Jsou-li bezbožní mučeni jen na věk, pak spravedliví zažijí život v nebi jen na věky. Budou-li věřící navždy v nebi, nevěřící budou navždy v pekle.



Další častou námitkou anihilacionistů proti věčnosti pekla je, že by bylo nespravedlivé, aby Bůh trestal nevěřící v pekle na věčnost za konečné množství hříchu. Jak by mohlo být spravedlivé, aby Bůh vzal člověka, který žil hříšným 70letým životem, a potrestal ho na věčnost? Odpověď zní, že náš hřích má věčné následky, protože je spáchán proti věčnému Bohu. Když král David spáchal hříchy cizoložství a vraždy, prohlásil: „Proti tobě, jen tobě, jsem zhřešil a udělal, co je zlé v tvých očích“ (Žalm 51:4). David zhřešil proti Batšebě a Uriášovi; jak mohl David tvrdit, že zhřešil pouze proti Bohu? David pochopil, že veškerý hřích je nakonec proti Bohu. Bůh je věčná a nekonečná bytost. V důsledku toho si každý hřích proti Němu zaslouží věčný trest. Nejde o to, jak dlouho hřešíme, ale o charakter Boha, proti kterému hřešíme.



Osobnějším aspektem anihilacionismu je myšlenka, že bychom nemohli být šťastní v nebi, kdybychom věděli, že někteří z našich milovaných trpí věčným utrpením v pekle. Když však dorazíme do nebe, nebudeme si mít na co stěžovat ani být zarmouceni. Zjevení 21:4 nám říká: Setře jim každou slzu z očí. Už nebude žádná smrt ani smutek, pláč ani bolest, protože starý řád věcí pominul. Pokud někteří z našich blízkých nejsou v nebi, budeme se stoprocentně shodovat, že tam nepatří a že jsou odsouzeni svým vlastním odmítnutím přijmout Ježíše Krista jako svého Spasitele (Jan 3:16; 14:6 ). Je těžké to pochopit, ale nebudeme smutní z nedostatku jejich přítomnosti. Neměli bychom se soustředit na to, jak si můžeme užívat nebe bez všech našich milovaných, ale na to, jak můžeme své milované nasměrovat k víře v Krista, aby tam byli.



Peklo je možná hlavním důvodem, proč Bůh poslal Ježíše Krista, aby zaplatil trest za naše hříchy. Být po smrti uhašen není žádný osud, ale věčnost v pekle rozhodně ano. Ježíšova smrt byla nekonečnou smrtí, která splácela náš nekonečný dluh za hřích, abychom ho nemuseli platit v pekle navěky (2. Korintským 5:21). Když v Něho vložíme svou víru, jsme spaseni, je nám odpuštěno, očištěni a je nám slíben věčný domov v nebi. Pokud však odmítneme Boží dar věčného života, budeme čelit věčným následkům tohoto rozhodnutí.