Jak bychom měli žít ve světle Boha, který říká: „Buďte svatí, neboť já jsem svatý (3. Mojžíšova 19:2; 1. Petrův 1:16)?

Odpovědět



Možná lépe než kterákoli jiná kapitola v Bibli vysvětluje Leviticus 19, co pro Izrael znamenalo žít jako svatý národ. Skrze Mojžíše promluvil Bůh k lidu: „Buďte svatí, protože já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý (Leviticus 19:2). Starý i Nový zákon zdůrazňují důležitost pěstování osobní svatosti v životě každého věřícího: Ale jako je svatý ten, kdo vás povolal, buďte svatí ve všem, co děláte; neboť je psáno: ‚Buďte svatí, protože já jsem svatý‘ (1 Petr 1:15–16).



V hebrejštině mají slova přeložená svatý a svatost co do činění s tím, že jsou odděleni, odděleni, odlišní nebo zasvěcení. Absolutní morální čistota Božího charakteru ho odlišuje, čímž se liší od všech ostatních živých tvorů. Přesto volá svůj lid, aby byl svatý, jako je svatý on. Lidé obecně považují svatost za poslušnost Božího zákona. Ale pro Boha není svatost pouhým jednáním nebo souborem chování. Svatost je Jeho podstatou. Bůh je od přírody morálně a eticky dokonalý. Jak se tedy můžeme odlišit, abychom odráželi Boží svatost ve způsobu, jakým žijeme?





Bible odhaluje, že Boží svatost charakteru je vzorem pro život věřících a pro naše společné společenství s druhými. Obě pasáže (3. Mojžíšova 19:2 a 1. Petra 1:16) a jejich okolní verše zdůrazňují, že ti, kdo chtějí napodobovat Boží svatost, musí odrážet Jeho svatou povahu ve svých vztazích s ostatními lidmi a svou upřímnou lásku ke spoluvěřícím.



V Leviticus 19:1–37 Bůh aplikuje Desatero přikázání na různé oblasti života a velmi podrobně vysvětluje Izraelitům, jak být svatí, protože On je svatý. Měli ctít své rodiče, zachovávat sobotu, nepraktikovat modlářství, uctívat a přinášet oběti správně podle Božích pokynů, starat se o chudé, nekrást, podvádět, snažit se o pomstu a neřídit se pohanskými zvyky a rituály. Příkazy pokračují a pokrývají každý aspekt duchovního, morálního, rodinného, ​​pracovního a komunitního života. Součástí je i poplatek milovat svého bližního jako sám sebe. Já jsem Hospodin (Leviticus 19:18).



Petr také uvádí, jak můžeme žít ve světle Božího příkazu být svatí, jako je svatý On. Nejprve říká, abychom ukáznili svou mysl: Připravte tedy svou mysl na akci a cvičte sebekontrolu. Vlož veškerou svou naději do milostivé spásy, která se ti dostane, až se světu zjeví Ježíš Kristus (1 Petr 1:13). Máme se ovládat a zůstat bdělí jak mentálně, tak duchovně. Tato mentální disciplína vyžaduje soustředěné zaměření na důvěru v Pána, abychom se dostali do našeho konečného cíle, kde zažijeme plnost Boží milosti v Ježíši Kristu.



Pavel to vyjadřuje takto: Ne že bych již dosáhl cíle nebo že bych již byl dokonalý, ale vynakládám veškeré úsilí, abych se ho držel, protože mě také chytil Kristus Ježíš. Bratři a sestry, nemyslím si, že bych se toho chopil. Jednu věc však dělám: Zapomínám na to, co je za námi, a jdu vpřed k tomu, co je přede mnou, sleduji jako svůj cíl cenu slíbenou Božím nebeským povoláním v Kristu Ježíši (Filipským 3:12–14, CSB). Pokud se zaměříme pouze na krátkodobou – naši současnou situaci – riskujeme, že sejdeme z kurzu. Ale pokud žijeme s naprostou důvěrou, že se Ježíš Kristus vrátí, aby vykonal vše, co v nás začal (Filipským 1:6), bude to mít významný rozdíl v tom, jak žijeme.

Musíte žít jako Boží poslušné děti, říká Petr, Nesklouzněte zpět do svých starých způsobů života, abyste uspokojili své vlastní touhy (1 Petr 1:14, NLT). Když se nepřizpůsobíme zlým tužbám (NIV), které jsme měli, než jsme poznali Krista, žijeme v reakci na Boží svatost a přijímáme Jeho chování jako svůj vzor.

Tato změna chování začíná uvnitř našeho postoje a nastavení mysli. Když se náš vnitřní myšlenkový život, náš účel a náš charakter změní k obrazu Krista, naše vnější já a vnější chování se přirozeně změní. Tento proces je dílem posvěcení Duchem svatým: A my všichni, kteří s odhalenými tvářemi rozjímáme o Pánově slávě, jsme proměňováni k jeho obrazu se stále rostoucí slávou, která přichází od Pána, který je Duch (2. Korintským 3: 18).

Jako součást svého učení o kultivaci svatosti Petr nabádá věřící, aby prožili svůj čas jako cizinci zde v uctivé bázni (1. Petra 1:17). Život jako cizinci zde na zemi vzbuzuje myšlenku, že naše pozemské životy se všemi jejich výzvami a problémy jsou pouze dočasné. I ve své bolesti můžeme žít s nadějí jako občané budoucí nebeské reality. Uctivý strach odkazuje na pokornou a uctivou úctu k Bohu, která nás motivuje žít poslušným a svatým životem.

Nakonec Petr poukazuje na to, že žít ve světle Boží svatosti znamená projevovat si navzájem upřímnou lásku jako bratři a sestry. Milujte se navzájem hluboce celým svým srdcem (1 Petr 1:22).

Věřící by se měli výrazně lišit od nevěřících a jejich starých já, protože mají vztah s Bohem skrze Ježíše Krista. Jeho svatá přítomnost v našich životech v nás vytváří láskyplnou poslušnost Božímu Slovu, která v nás nakonec formuje Boží charakter. Pokud jsme odděleni pro Boží potřebu, odděleni od našeho starého, běžného způsobu života, následujeme Boží příkaz, abychom byli svatí, protože já jsem svatý.