Jak by se měli křesťané postavit za svou víru v tak antikřesťanském světě?

Odpovědět



Jako křesťané můžeme dvě věci, které můžeme udělat, abychom se postavili za Krista, žít podle Jeho Slova a rozvíjet své vlastní poznání o Něm. Kristus řekl: „Ať svítí vaše světlo před lidmi...“ (Matouš 5:16). To znamená, že bychom měli žít a jednat způsobem, který podporuje evangelium. Měli bychom se také vyzbrojit poznáním jak evangelia (Efezským 6:10-17), tak i světa kolem nás. První Petr 3:15 říká: Ale ve svých srdcích oddělte Krista jako Pána. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo vás požádá, abyste uvedli důvod své naděje. Ale dělejte to s jemností a respektem. Jediné, co můžeme udělat, je žít a učit tak, jak by to chtěl Kristus, a nechat ho, aby se postaral o zbytek.



Kritici křesťanství jsou v poslední době hlasitější. Částečně je to proto, že existuje mnoho lidí, kteří v Boha nevěří nebo vůbec nerozumí pravdě o Něm. Zjevný nárůst antikřesťanů je však způsoben také vnímáním. Stejně jako u mnoha jiných témat jsou ti, kteří křesťanstvím skutečně pohrdají, nejhlasitější a nejhlasitější z nevěřících. Naprostá většina těch, kteří nevěří, se nestará natolik, aby obtěžovala věřící. Těch pár rozhněvaných, hlasitých a zahořklých nevěřících dělá dost hluku na to, aby se zdálo být početnější, než je.





Typickou urážkou nenáboženského davu je označovat věřící jako ignoranty, hloupé, s vymytým mozkem nebo jinak naznačovat, že ti, kdo mají víru, jsou méně inteligentní než ti, kteří nevěří. Když se křesťan inteligentně postaví za svou víru, termíny se změní na bigotní, extremistický nebo fanatický. Když to slyší lidé, kteří vědí, že věřící je laskavý a milující, ateista začne vypadat jako hlupák, kterým je (Žalm 53:1). Většina nevěřících nemá žádný osobní důvod vnímat křesťany negativně, ale někdy toho od hlasitých antikřesťanů slyší tolik, že se domnívají, že tomu tak je. Potřebují příklady života jako Kristus, aby viděli pravdu.



Samozřejmě, když někdo o sobě tvrdí, že je křesťan, říká nebo dělá něco, co není jako Kristus, rozzlobený a hlasitý dav ho identifikuje jako typického náboženského pokrytce. To je něco, co jsme byli varováni, abychom to očekávali (Římanům 1:28-30; Matouš 5:11). Nejlépe uděláte, když ocitujete pasáž z Bible, která mluví proti tomu, co dotyčný udělal, a připomenete ateistům, že to, že někdo říká, že je křesťan, a i když si myslí, že je křesťan, neznamená že je. Matouš 7:16,20 nám říká, že praví křesťané budou známí podle svých činů, nejen podle jejich vyznání. A připomeňte kritikům, že absolutně nikdo nežije bez hříchu (Římanům 3:23).



Důležité je zapamatovat si, že nikdo, bez ohledu na to, jak je přesvědčivý, nemůže nikoho přinutit, aby věřil něčemu, čemu věřit nechce. Bez ohledu na to, jaké jsou důkazy, bez ohledu na argument, lidé uvěří tomu, čemu chtějí věřit (Lukáš 12:54-56). Přesvědčení není práce křesťana. Duch svatý usvědčuje lidi (Jan 14:16-17) a oni se rozhodují, zda budou věřit nebo ne. Můžeme se prezentovat způsobem, který se co nejvíce podobá Kristu. Je smutné, že existuje mnoho ateistů, kteří přečetli celou Bibli a hledají munici proti křesťanům, a že existuje mnoho křesťanů, kteří Bibli téměř vůbec nečetli.



Pro rozhněvaný dav je těžké obvinit křesťana z toho, že je nenávistný, krutý fanatik, když tento člověk projevuje život v laskavosti, pokoře a soucitu. Když křesťan dokáže diskutovat, debatovat nebo přesně vyvracet sekulární argumenty, nálepka ignorant už nesedí. Křesťan, který si přečetl sekulární argumenty a dokáže zdvořile odhalit jejich nedostatky, pomáhá zbavit se stereotypů, které prosazují ateisté. Znalosti jsou zbraní a jsou neporazitelné, když se necháme Kristem, aby nás vedl, jak je používat.