Jak Boží milosrdenství a spravedlnost spolupracují při spasení?

Odpovědět



Boží spravedlnost a milosrdenství jsou zdánlivě neslučitelné. Spravedlnost koneckonců zahrnuje udělení zaslouženého trestu za provinění a milosrdenství je o odpuštění a soucitu s pachatelem. Tyto dvě vlastnosti Boha však ve skutečnosti tvoří jednotu v Jeho charakteru.



Bible obsahuje mnoho zmínek o Božím milosrdenství. Přes 290 veršů ve Starém zákoně a 70 v Novém zákoně obsahuje přímá prohlášení o Božím milosrdenství vůči Jeho lidu.





Bůh byl milosrdný k Ninivcům, kteří činili pokání při kázání Jonáše, který Boha popsal jako milostivého a soucitného Boha, pomalého k hněvu a překypujícího láskou, Boha, který ustupuje od seslání neštěstí (Jonáš 4:2). David řekl, že Bůh je milostivý a milosrdný; Pomalý k hněvu a velký v milující laskavosti. Hospodin je dobrý ke všem a Jeho milosrdenství je nade všemi jeho skutky (Žalm 145:8–9, NASB).



Ale Bible také mluví o Boží spravedlnosti a jeho hněvu nad hříchem. Ve skutečnosti je dokonalá Boží spravedlnost určující charakteristikou: Neexistuje žádný Bůh kromě mne, spravedlivý [spravedlivý] Bůh a Spasitel; není nikdo kromě mě (Izajáš 45:21). On je Skála, jeho díla jsou dokonalá a všechny jeho cesty jsou spravedlivé. Věrný Bůh, který nedělá nic špatného, ​​je přímý a spravedlivý (Deuteronomium 32:4).



V Novém zákoně Pavel podrobně popisuje, proč přichází Boží soud: Usmrtěte tedy vše, co patří k vaší pozemské přirozenosti: sexuální nemravnost, nečistotu, chtíč, zlé touhy a chamtivost, což je modlářství. Kvůli tomu přichází Boží hněv (Koloským 3:5–6).



Bible tedy ukazuje skutečnost, že Bůh je milosrdný, ale také odhaluje, že je spravedlivý a jednoho dne vykoná spravedlnost nad hříchem světa.

V každém jiném náboženství na světě, které se drží myšlenky nejvyššího božstva, je vždy uplatňováno milosrdenství tohoto božstva na úkor spravedlnost. Například v islámu může Alláh udělit slitování jednotlivci, ale děje se tak tím, že odmítne tresty za jakýkoli zákon, který byl porušen. Jinými slovy, trest pachatele, který mu náležitě náležel, je odložen stranou, aby mohla být prodloužena milost. Islámský Alláh a všechna ostatní božstva v nekřesťanských náboženstvích dávají stranou požadavky morálního zákona, aby byli milosrdní. Milosrdenství je vnímáno jako v rozporu se spravedlností. V jistém smyslu v těchto náboženstvích může zločin skutečně platit.

Pokud by jakýkoli lidský soudce jednal takovým způsobem, většina lidí by podala zásadní stížnost. Je odpovědností soudce dohlížet na to, aby byl dodržován zákon a aby byla zajištěna spravedlnost. Soudce, který ignoruje zákon, zrazuje svůj úřad.

Křesťanství je jedinečné v tom, že se projevuje Boží milosrdenství přes Jeho spravedlnost. Není zde žádné odložení spravedlnosti, aby se vytvořil prostor pro milosrdenství. Křesťanská doktrína trestní substituce říká, že hřích a nespravedlnost byly potrestány na Kristově kříži a jen proto, že trest za hřích byl uspokojen Kristovou obětí, Bůh rozšiřuje své milosrdenství na nezasloužené hříšníky, kteří u Něj očekávají spásu.

Když Kristus zemřel za hříšníky, projevil také Boží spravedlnost; Jeho smrt na kříži ukázala Boží spravedlnost. Přesně to říká apoštol Pavel: Všichni jsou ospravedlněni zdarma jeho milostí skrze vykoupení, které přišlo skrze Krista Ježíše. Bůh představil Krista jako oběť smíření skrze prolití jeho krve – aby byl přijat vírou. Udělal to aby ukázal svou spravedlnost , protože ve své shovívavosti nechal předem spáchané hříchy bez trestu – udělal to aby ukázal svou spravedlnost v současné době, aby byl spravedlivý a ten, kdo ospravedlňuje ty, kdo věří v Ježíše (Římanům 3:24–26, zvýraznění přidáno).

Jinými slovy, veškerý hřích od Adama až do doby Krista byl pod Boží shovívavostí a milosrdenstvím. Bůh se ve svém milosrdenství rozhodl netrestat hřích, což by vyžadovalo věčnost v pekle pro všechny hříšníky, i když by to udělal dokonale spravedlivě. Adam a Eva nebyli okamžitě zničeni, když jedli zakázané ovoce. Místo toho Bůh naplánoval Vykupitele (Genesis 3:15). Ve své lásce poslal Bůh svého vlastního Syna (Jan 3:16). Kristus zaplatil za každý jednotlivý hřích, který kdy spáchal; Bůh tedy spravedlivě trestal hřích a může také ospravedlnit hříšníky, kteří přijímají Krista vírou (Římanům 3:26). Boží spravedlnost a Jeho milosrdenství se projevilo Kristovou smrtí na kříži. Na kříži byla Boží spravedlnost plně vyměřena (na Kristu) a Boží milosrdenství bylo plně rozšířeno (na všechny věřící). Dokonalá Boží milost byla tedy uplatňována prostřednictvím Jeho dokonalé spravedlnosti.

Konečným výsledkem je, že každý, kdo důvěřuje v Pána Ježíše, je zachráněn před Božím hněvem a místo toho zažívá Jeho milost a milosrdenství (Římanům 8:1). Jak říká Pavel: Když jsme nyní ospravedlněni jeho krví, o co více budeme skrze něj zachráněni od Božího hněvu! (Římanům 5:9).