Ovoce Ducha svatého – Co je sebeovládání?

Odpovědět



Poslední charakteristikou uvedenou v Galatským 5:22-23 jako ovoce Ducha je sebeovládání. Ovocem Ducha je změna našeho charakteru, ke které dochází díky působení Ducha svatého v nás. Křesťany se nestáváme sami od sebe a nemůžeme sami růst. Filipským 2:13 říká, že ‚je to Bůh, kdo ve vás působí, jak chtít, tak i pracovat pro jeho dobré zalíbení‘. Každá dobrá věc, kterou děláme, je ovocem práce Ducha v našich životech.



Sebeovládání (umírněnost v KJV) je samozřejmě schopnost ovládat se. Zahrnuje umírněnost, omezení a schopnost říci ne našim nižším touhám a tělesným žádostem.





Jedním z důkazů Božího působení v našich životech je schopnost ovládat své vlastní myšlenky, slova a činy. Není to tak, že bychom měli přirozeně slabou vůli. Ale naše padlá přirozenost je pod vlivem hříchu. Bible to nazývá být „otrokem hříchu“ (Římanům 6:6). Jedna definice hříchu je „naplnění legitimní potřeby nelegitimními prostředky“. Bez moci Ducha svatého nejsme schopni vědět a vybrat si, jak nejlépe vyhovět našim potřebám. I kdybychom věděli, co by bylo nejlepší, například nekouřit, jiná potřeba, jako pohodlí, by měla přednost a znovu nás zotročila.



Když jsme spaseni Kristovou obětí, jsme svobodní (Galatským 5:1). Tato svoboda zahrnuje mimo jiné svobodu od hříchu. Naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby bylo odstraněno tělo hříchu, abychom již nebyli otroky hříchu (Římanům 6:6). Nyní, když nám Duch dává sebeovládání, můžeme odmítnout hřích.



Věřící potřebují sebeovládání, protože vnější svět a vnitřní síly stále útočí (Římanům 7:21-25). Jako zranitelné město musíme mít obranu. Zeď kolem starověkého města byla navržena tak, aby zabránila nepříteli. Soudci u bran určovali, kdo smí dovnitř a kdo má zůstat venku. Vojáci a brány prosadili tato rozhodnutí. V našich životech může tato obrana zahrnovat vyhýbání se blízkým vztahům s hříšníky, setkávání se s jinými věřícími a meditaci o životodárném Slovu Božím. Neprojevujeme sebeovládání, pokud se neustále potýkáme s tím, co by nás zotročilo.



Sebeovládání přirozeně vede k vytrvalosti (2. Petrův 1:6), protože si ceníme dlouhodobého dobra místo okamžitého uspokojení světa. Sebeovládání je dar, který nás osvobozuje. Uvolňuje nás, abychom si užívali výhod zdravého těla. Osvobozuje nás k odpočinku v bezpečí dobrého správcovství. Osvobozuje nás to od špatného svědomí. Sebeovládání omezuje shovívavost našich pošetilých tužeb a my nalézáme svobodu milovat a žít tak, jak nám bylo souzeno.