Říká Bible, že opuštění je oprávněným důvodem k rozvodu a novému sňatku?

Odpovědět



Písmo je jasné, že manželství je součástí stvoření. Jediná věc ve stvoření, o které Bůh prohlásil, že není dobrá, byla osamělost muže (Genesis 2:18), takže byla stvořena žena a byl založen manželský vztah. Žena byla stvořena, aby byla v doplňkovém vztahu s mužem jako jeho pomocnice (Genesis 2:21-22). Bůh jim požehnal a ustanovil, že muž je zodpovědný za to, že opustí domov a zařídí si se svou ženou novou domácnost. Ti dva se měli stát jedním tělem – to znamená, že už to nebyli dva autonomní, oddělení jednotlivci, ale jeden domov (Genesis 2:24).



V celém Písmu vidíme myšlenku, že manželství představuje vztah, který má Bůh se svým lidem. Manželství je popsáno jako smluvní vztah v Malachiášovi 2:14 a Příslovích 2:17. V Ozeášovi Bůh říká, že si svůj lid zasnoubí sám se sebou v manželství (2:19-20). V Novém zákoně Pavel popisuje manželství jako typ Kristova vztahu s Jeho Církví (Efezským 5:22-32).





Vzhledem k důležitosti, která je kladena na manželský vztah, a kvůli tomu, co zobrazuje, není překvapivé, že Bůh dal rozvodu přísná omezení. Deuteronomium 24 nastiňuje některá pravidla pro rozvod (verše 1-4), ale ty jsou tak obecné, že byly otevřeny významným variacím v rabínském výkladu. Někteří rabíni v podstatě učili, že rozvod může být z jakéhokoli důvodu, zatímco jiní obhajovali přísnější limity. Ježíš ukázal, že mojžíšský zákon rozvod neospravedlňuje, ale spíše omezuje (Matouš 19:3-9). Mojžíš povolil rozvod pouze z toho důvodu, že si to naše hříšná přirozenost žádala (kvůli tvrdosti vašich srdcí). Ježíšův pohled na trvalost manželství je objasněn v Matoušovi 5:31-32, kde říká, že jediným možným ospravedlněním je cizoložství.



Myšlenka, že opuštění je možným ospravedlněním rozvodu, pochází z Pavlova listu Korinťanům (1. Korintským 7:10-16). Poté, co Pavel potvrdil, že Ježíšovo výslovné učení na toto téma je, že k rozvodu nedojde, se zabývá situací, o které Pán neměl žádná konkrétní slova. Pavlova slova zde, přednesená ostatním, říkám já, nikoli Pán..., by neměla být považována za méně inspirovaná Duchem svatým. Ve verši 15 Pavel říká, že v případě věřícího vdaném za nevěřícího, pokud se nevěřící rozhodne vztah opustit, věřící není povinen trvat na tom, aby manželství pokračovalo. Poslední slova tohoto verše vysvětlují proč – Bůh nás povolal k míru. Manželství, které zůstane nedotčené navzdory touze jednoho partnera odejít, rozhodně nebude klidné.



Tradičně reformovaná doktrína říká, že rozvod by měl být vyhrazen pouze z důvodů nevěry. Avšak skutečnost, že je něco zákonné, neznamená, že je to nejlepší způsob jednání (viz 1. Korintským 6:12). Manželský vztah je nejdůvěrnějším lidským vztahem (proto jedno tělové prohlášení Genesis 2). V souladu s tím jsou slova pro rozvod jak v hebrejštině, tak v řečtině velmi silná, což ukazuje na skutečný rozpad vztahu. Biblický vzor pro manželství se opakovaně ukázal jako úspěšný ve společnosti jako celku. Silná manželství budují silné rodiny a silné rodiny budují silné církve a silná společenství. I když je rozvod v některých případech přípustný, skutečně biblickým postupem by bylo kárat, čekat na pokání, nabízet odpuštění a být smířen (viz Matouš 18:15-17).