Porušil Ježíš zákon o sabatu?

Odpovědět



Evangelia zaznamenávají několik případů, kdy Ježíš uzdravil člověka v sobotu:



1. Tchyně Šimona Petra v Petrově domě (Marek 1:29–31).


2. Muž s uschlou rukou v synagoze (Marek 3:1–6).


3. Muž narozený slepý v Jeruzalémě (Jan 9:1–16).
4. Zmrzačená žena v synagoze (Lk 13,10–17).


5. Muž s vodnatelností v domě farizea (Lukáš 14:1–6).


6. Muž posedlý démonem v Kafarnaum (Marek 1:21–28).
7. Chromý u rybníka Bethesda (Jan 5:1–18).



Kdykoli Ježíš někoho veřejně uzdravil v sobotu, farizeové ho obvinili z porušení zákona o sabatu (Matouš 12:10; Marek 3:2, Jan 5:14; 9:14–16). Ježíšova odpověď byla, že pracoval stejně jako jeho Otec, odpověď, která náboženské vůdce neuklidnila: Z tohoto důvodu se ho ještě více snažili zabít; nejen že porušoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, čímž se rovnal Bohu (Jan 5:18). Porušení soboty by bylo hříchem, takže si musíme položit otázku: skutečně Ježíš porušil zákon o sabatu?

Krátká odpověď je ne, ale zde je několik pozadí: Bůh ustanovil sobotu pro Izraelity, když dal Mojžíšovi deset přikázání (Exodus 20:8–11). Sedmý den v týdnu měli Izraelci odpočívat, pamatovali si, že Bůh stvořil vesmír v šesti dnech a sedmý den pak odpočívali (Genesis 2:1–3). Sobota byla dána ve prospěch lidu (Marek 2:27) a jako znamení Mojžíšovy smlouvy (Exodus 31:13). Postupem času se však pohled na sabat měnil. V Ježíšově době náboženští vůdci přidali zatěžující pravidla a tradice pro dodržování sabatu a povýšili svá vlastní pravidla na úroveň Božích pokynů. Bylo to tak zlé, že když Ježíšovi učedníci nasbírali a snědli nějaké klasy, když procházeli polem, farizeové je obvinili, že porušují sobotu, protože údajně sklízeli a mlátili (Lukáš 6:1–2).

Ježíš neporušil sobotu, jak to nastínil Bůh ve Staré smlouvě. Jak veřejně prohlásil: Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit (Matouš 5:17). Farizeové natolik spojili své vlastní měřítko svatosti s Božím, že obvinili Ježíše z porušení zákona o sabatu. Byli naštvaní na Ježíšovy činy, ale bylo to jen tak jejich Zákon o sobotě nedodržoval. Ježíš dodržoval Boží zákon a neudělal nic, čím by porušil sobotu.

Mnoho farizeů se postavilo proti Ježíšovi. Učil s autoritou na rozdíl od zákoníků (Matouš 7:29). Vyvolal jejich pokrytectví a řekl: Nedělají to, co kážou (Matouš 23:3). Také se postavil na roveň Bohu (Jan 5:18). Při incidentu, který se týkal muže s uschlou rukou, se farizeové vyčítavě zeptali Ježíše, zda je dovoleno v sobotu uzdravovat (Matouš 12:10). Ježíšova odpověď byla plná logiky: Pokud má někdo z vás ovci a ta spadne v sobotu do jámy, neuchopíte ji a nevytáhnete ji? Oč cennější je člověk než ovce! Proto je dovoleno v sobotu konat dobro (Matouš 12:11). Ježíš uplatňoval Boží zásadu, že chce milosrdenství, nikoli oběť (verš 7), s odkazem na Ozeáše 6:6. To farizey rozzuřilo a plánovali, jak by ho mohli zabít (Matouš 12:14). Přesto Ježíš přišel, aby činil vůli Otce (Jan 5:19), aby se neřídil lidmi vytvořenými náboženskými pravidly.

Ježíš o sobě hovořil jako o Pánu soboty (Matouš 12:8; Marek 2:28; Lukáš 6:5). Tím Ježíš prohlásil, že je větší než zákon a má moc i nad zákony, které řídí sabatní den. Ježíš je ten, kdo všechno stvořil (Jan 1:3; Koloským 1:16) a ustanovil den sabatu. Měl pravomoc zrušit tradice a předpisy farizeů, které uložili o sabatu. Uzdravením o sabatu Ježíš ukázal Boží dobrotu, odhalil tvrdost srdce farizeů a poskytl záblesk úplného uzdravení z hříchu, které brzy umožní Jeho oběť na kříži.

Ježíš neporušil zákon o sabatu, ačkoli jednal proti farizejům výklad zákona. Porušil zákony farizeů a oni to nemohli vystát. Ježíš uzdravoval v sobotu, aby pomáhal lidem, oslavoval Boha a připomínal lidem, že sobota byla stvořena pro člověka, nikoli člověk pro sobotu (Marek 2:27). Tak jako byl Sabat původně ustanoven, aby lidem dal odpočinout od jejich práce a obrátil je k Bohu, tak Ježíš přišel, aby nám poskytl odpočinek od pokusů dosáhnout spasení naší vlastní prací. Jeho oběť na kříži připravila cestu k naplnění zákona a ke spravedlnosti a odpočinku všem, kdo důvěřují v Jeho dokonané dílo.