Biblicky řečeno, jak lze dosáhnout správné rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem?

Bible má mnoho co říci o důležitosti správné rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Bible nás vybízí k tvrdé práci, ale také k tomu, abychom si našli čas na odpočinek a těšili se z plodů naší práce. Je nám řečeno, abychom byli pilní ve své práci, ale také abychom pamatovali na to, že Bůh má kontrolu nad našimi životy a že nám dal odpočinek a radost ze života jako odměnu za naši tvrdou práci.

Bible nás také vybízí, abychom nejprve hledali Boží království a Jeho spravedlnost a kladli Ho na první místo ve všem, co děláme. Máme být moudrými správci svého času a dbát na to, abychom svůj čas a energii investovali do věcí, které se líbí Bohu. Máme důvěřovat Pánu celým svým srdcem a nespoléhat se na vlastní rozum. Když to uděláme, budeme schopni najít správnou rovnováhu mezi prací a odpočinkem, mezi prací a zábavou a mezi prací a bohoslužbou.

A konečně, máme si pamatovat, že jsme v konečném důsledku zodpovědní Bohu za to, jak využíváme svůj čas a energii. Svůj čas máme využít k tomu, abychom Ho oslavovali a přinášeli Mu čest a slávu svou prací. Když se snažíme dosáhnout správné rovnováhy mezi prací a životem v souladu s tím, co učí Bible, můžeme si být jisti, že žijeme život, který přinese slávu Bohu a bude požehnáním pro ostatní.

Dosažení správné rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem je náročný úkol, ale je to něco, co je podporováno v celé Bibli. Hledáním Boží moudrosti a vedení a důvěrou v Něho můžeme najít správnou rovnováhu mezi prací a odpočinkem, mezi prací a zábavou a mezi prací a uctíváním a žít život, který se líbí Bohu.

Jako bytosti stvořené v obraz Boha , máme podíl na Jeho sdělovacích vlastnostech, to znamená, že jsme mu v určitých ohledech podobní (Genesis 1:26). Například Bůh je produktivní – vytváří, staví, udržuje, opravuje a chrání své dílo. Bůh je zaneprázdněn. Není nečinný a jako živé duše stvořené k Jeho obrazu bychom neměli být zahálčiví tvorové.

Jdi k mravenci, lenochu;
zvaž její cesty a buď moudrý.


Aniž bych měl nějakého náčelníka,
důstojník nebo vládce,
v létě si připravuje chleba
a sbírá své jídlo při sklizni.
Jak dlouho tam budeš ležet, lenochu?
Kdy vstaneš ze spánku?
Trochu spánku, trochu spánku,
trochu pokrčení rukou k odpočinku,
a přijde na tebe chudoba jako lupič,
a chtít jako ozbrojený muž (Přísloví 6:6–11, ESV).

Rajská zahrada před pádem odpovídá popisu ráje ve všech směrech, přesto první pár netrávil dny a noci lenošením v houpacích sítích. Bůh jim dal vládu nad stvořením a s nadvládou přišla odpovědnost (Genesis 2:15). Adam a Eva byli zaneprázdněni. A tak bychom měli.

Apoštol Pavel, jehož neúnavné misijní úsilí zasáhlo daleké končiny známého světa, srdečně odsoudil lenost:

Nyní vám, bratři, ve jménu našeho Pána Ježíše Krista přikazujeme, abyste se drželi dál od každého bratra, který chodí v zahálce a není v souladu s tradicí, kterou jste od nás přijali. Sami totiž víte, jak byste nás měli napodobovat, protože jsme nezaháleli, když jsme byli s vámi, ani jsme nejedli chléb nikoho, aniž bychom za něj zaplatili, ale dřinou a prací jsme pracovali ve dne v noci, abychom nebyli zátěž pro kohokoli z vás. Nebylo to proto, že bychom na to neměli právo, ale abychom vám v sobě dali příklad, který byste měli napodobovat. Neboť i když jsme byli u vás, dali jsme vám tento příkaz: Nechce-li někdo pracovat, ať nejí. Neboť slyšíme, že někteří z vás chodí zaháleli, nejsou zaneprázdněni prací, ale zaneprázdněni. Takovým lidem nyní přikazujeme a povzbuzujeme je v Pánu Ježíši Kristu, aby konali svou práci tiše a vydělávali si na živobytí (2. Tesalonickým 3:6–12, ESV).

Apoštol Pavel dále trestal ty, kteří nebudou podporovat své rodiny, jako horší než nevěřící (1. Timoteovi 5:8).

Na inkarnace , Syn Boží opustil posvátné síně nebeské, aby naplnil roli služebníka (Marek 10:45). Cestoval, učil, utěšoval, uzdravoval a navázal trvalé vztahy s těmi, kdo budou nakonec pokračovat v Jeho díle. Co udělal Ježíš ne dělat? Přestože byl králem, nežil přepychově v paláci. Ačkoli byl princ, vyhýbal se parádě a ozdobám privilegovaných. Přestože byl plně božský, nezaměstnával své zázračné síly kvůli svému vlastnímu pohodlí a pohodlí. Naopak, náročný rozvrh našeho Pána Ježíše často vedl k únavě (Jan 4:6). Tvrdě pracoval. Měl práci a nezahálel ve svých povinnostech. Dobře se řídíme příkladem našeho Pána, protože nikdo, kdo je líný, nemůže právem tvrdit, že je podobný Kristu.

Díky tomu jsme nebyli stvořeni jako stroje bez vypínače. Extrémní vyčerpání a vyhoření nejsou bohulibé ctnosti. Stejně jako Bůh sedmého dne stvoření „odpočinul“ (Genesis 2:2), i my máme pravidelně odkládat svou práci na odpočinek, přemítání a rekreaci. Den odpočinku je v náš prospěch. Bůh chce, abychom umístili své nástroje zpět do krabice, starali se o své rodiny, ulevili své mysli a tělu a věnovali mu čas. Máme být v klidu a vědět, že On je Bůh (Žalm 46:10).

Zatímco Bůh se hnusí lenost , Není to žádný krutý úkolář. Nestojí nad námi s bičem; spíše říká: „Moje jho je příjemné a mé břemeno lehké“ (Matouš 11:30). Bůh je původcem potěšení (Žalm 16:11), ale jak se může někdo těšit z plnosti Jeho mnoha požehnání, kdo trvá na práci od soumraku do západu slunce?

Vrátíme-li se k 1. Timoteovi 5:8, „Jestliže se někdo nestará o své příbuzné a zvláště o členy své domácnosti, zapřel víru a je horší než nevěřící“ (ESV). Letmé čtení této pasáže nás může vést k přesvědčení, že Pavel mluvil striktně o poskytování finanční podpory své rodině; staráme se však o naši rodinu jinak než placením nájemného a poplatků za energie. Naši manželé a naše děti potřebují a zaslouží si náš čas. Nestačí platit účty – musíme věnovat pozornost i těm v naší domácnosti. Tatínkové a maminky, kteří jsou příliš zaneprázdněni záležitostmi v kanceláři, nemají čas věnovat se potřebám své rodiny doma a v důsledku toho všichni trpí. Děti vyžadují praktickou účast rodičů.

Kolik času by se mělo věnovat živobytí a kolik času by se mělo věnovat vytváření života? Nejprve si musíme přesně určit priority. Všímejme si záležitostí podle míry jejich důležitosti. Stanovení priorit podle Bible nám pomůže dosáhnout správné rovnováhy mezi prací a soukromým životem.